Umělý Nil si Číňané postavili už před staletími
Víte, kde se nachází nejdelší umělá řeka starověku? Pravdu mají ti, co tipují Čínu. Právě v Říši středu byl už před dvěma a půl tisíci lety vybudován kanál, který dodnes drží světový primát. Experti ho zároveň srovnávají s Velkou zdí nebo s podzemním systémem karez v čínském Sin-ťiangu.
Pod mostem v Chang-čou proplouvá jedno plavidlo za druhým. Nákladní lodě i typické džunky vezoucí turisty. Ta Jün-che, tedy Velký čínský kanál je živý i dnes, přestože od okamžiku, kdy se do země poprvé zaryly primitivní nástroje stavitelů velkolepého díla, uplynulo už hodně vody.
„Kanál z Pekingu do Chang-čou je starý tisíce let. Jeho historie se začala psát už v roce 486 před naším letopočtem, kdy ho z ekonomických i vojenských důvodů dal vy budovat král Fu-čchaj. Nejvíce se však ze začátku používal pro přepravu soli z jihu na sever,“ líčí mi dějiny největší umělé řeky na světě průvodce z Muzea Grand kanálu stojícího u jednoho z jeho břehů v městě Chang-čou.
„Celý projekt byl pak dokončen až za vlády dynastie Suej na začátku 7. století našeho letopočtu,“ doplňuje a hůlkou mi na mapě ukazuje nejzajímavější místa, zatímco za okny hlučí dieselové motory obřích plavidel převážejících cihly nebo těžké stroje.
Cesta pro krále i rybáře
Za romantickými zákoutími zkrátka člověk dnes musí vyrazit do míst, kam se dostanou jen dřevěné džunky a pramice rybářů. Třeba do Su-čou, starodávného města dodnes označovaného za Benátky východu. V jeho blízkosti se nachází i šikmá pagoda Jün-jen vychýlená o téměř dva a půl metru.
Podobné architektonické skvosty prý už ve 13. století obdivoval i slavný Marco Polo, který údajně spočítal i všechny mosty přes Grand kanál. A po něm třeba katolický misionář Matteo Ricci. Největší slávu ovšem obyvatelé kanálu zažívali, když po něm plul sám syn nebes.
„Vždy bylo obtížné spočítat, kolik lodí při takové výpravě dorazilo. Bez ohledu na to, zda šlo o panovníka z dynastie Čching nebo z jiného období. Vždy jich bylo hodně. Prameny ovšem uvádějí, že po dokončení kanálu, kdy se v roce 609 vydal na slavnostní plavbu sám císař Jang, čítala jeho flotila stovky lodí a byla dlouhá neuvěřitelných 105 kilometrů,“ popisuje průvodce.
Vodní Pony Express
Umělý Nil, jak se kanálu také říkalo, nakonec Číňanům sloužil stejně jako starým Egypťanům. I díky němu mohla fungovat a sílit Říše středu. Obilí, hedvábí, peníze i depeše. Velký kanál sloužil jako dopravní i strategická tepna, kterou v polovině 15. století hlídalo na 120 tisíc vojáků.
Nechyběli ani kurýři, kteří si pranic nezadali se svými kolegy na Divokém západě. Na rozdíl od jezdců Pony Expressu však pluli na lodích. I oni ovšem měli svá stanoviště vzdálená od sebe 35 až 45 kilometrů, kde sice nepřesedali z jednoho plavidla do druhého, mohli si tam však odpočinout. Cesta jim tak z Pekingu do Chang-čou trvala zhruba jeden a půl měsíce.
Na stavbě kanálu pracovalo celkem šest miliónů dělníků. Polovina z nich však při budování nesmrtelného díla zahynula. Pohnutý je i osud samotné vodní cesty, jejíž provoz ovlivňovaly války i povodně. Její novodobá historie je pak spojena s megalomanským projektem z dob Mao Ce-tunga, tedy se snahou přivádět nedostatkovou vodu z jihu na sever. Jak ovšem dějiny potvrzují, v Číně není nic nemožné.
