Digitalizace knih na postupu - Frankfurtský knižní veletrh to potvrzuje

Na místě jsem si ověřila, že tomu tak není, respektive ještě není a - mezi námi - tak rychle nebude. Přestože každoročně přibývají stánky, ba haly prezentující tento nový druh médií.Nelze říci, že tyto prostory zejí prázdnotou, ale návštěvnící se zde nemusí tlačit, ani se stavět do fronty tak, jak je tomu téměř ve všech patrech například haly č. 4, ve které jsou zastoupena renomovaná německá nakladatelství.

Před halou 4 je architektonicky působivý pavilón, který tu ‚zbyl' po předešlé automobilové výstavě IAA - vystavovala v něm firma Audi. Na knižním veletrhu se jmenuje Open Space. Kromě několika vozů zmíněné autoznačky, které tu také ‚zbyly', postavili podium a na něm se nepřetržitě provozují tzv. Open Talks. Také tady probíhá při Story Drive' kolektivní Story-Telling. Představte si, že jeden člověk sedí na podiu a podle impulzů z publika ťuká do laptopu společnou story. Je obsazena pouhá třetina míst.Nepřehlédnutelné je rovněž množství elektronických knih, tedy vlastně E-Readerů, které roste geometrickou řadou, ale i tak, speciálně na německém trhu, nestojí jejich prodej ani za zmínku - tvoří pouhé jedno procento z celkového prodeje knih. Možná, že někdy v budoucnu, se tato situace změní, a ti, co na tom budou mít lví podíl, jsou dnes ještě děti, které tráví většinu volného času před obrazovkou computeru. Budou asi dávat přednost této formě čtení, ale jsou to jen dohady, jisté to není...Na stáncích tištěných knih vládne sympatická hektika. Prakticky nepřetržitě probíhají rozhovory s autory - a to bohužel na několika místech současně. Mezitím jiní autoři v dalších stáncích podepisují své knihy a o patro níž právě začíná zajímavá přednáška, organizovaná Svazem německých knihkupců na téma: Je mainstream vydavatelskou pastí ? Blockbuster na knižním trhu. Vše prostě nelze stihnout.

Řekla jsem si, že je nutné určit si předem osu programu a vybrat pár zajímavostí. Program prvního dne veletrhu měl 67 stran. Jde hlavně o čtenáře, myslela jsem si dále, kteří chtějí číst a chtějí světu, ve kterém žijí trochu lépe porozumět nebo se od něj naopak chtějí vzdálit pomocí jiných, knižních světů. Absolvovala jsem tedy několik autorských čtení a rozhovorů. Jeden z nich byl s novopečeným držitelem Německé knižní ceny Eugenem Rugem. Sympatický Ruge, dříve fyzik a matematik v NDR, v posledních dvaceti letech dramatik, spisovatel a maratónský běžec napsal autobiografický román. Psal ho téměř dvacet let a včera k jeho vzniku řekl: „Koncem 80let jsem odešel na západ, protože mě východ už nudil. Pohledem ze západu na východ jsem zjistil, že východ byl vlastně zajímavý a tak jsem o tom napsal knihu."

Nakonec jsem si nechala návštěvu islandského pavilonu. V ztemnělých prostorách jsou na zdi promítané filmy čtoucích Islanďanů - čtou doma, ve svých knihovnách. Před plátny stojí reálné knižní regály, zaplněné knihami islandských autorů, stolky a křesílka a v nich zaboření návštěvníci veletrhu, ponoření do čtení nebo pouze listující v nádherných obrazových publikacích. Nostalgie. Nakonec jsem si po všem co jsem viděla řekla: třeba i digitálně, ale hlavně, aby se nadále četlo!