Cesta do pravěku prodloužena
Příprava výstavy ve skleníku Fata Morgana začala již v prvohorách... Je zde totiž většina vývojových skupin výtrusných rostlin od plavuní a vranečků přes šídlatky a přesličky až po nejrůznější druhy pravých kapradin. A výstava je prodloužena až do konce listopadu.
Vzácností, kterou na vlastní oči spatřil jen málokdo, je šídlatka – rostlinka žijící pod hladinou severských jezer. U nás roste pouze ve dvou šumavských jezerech a veřejnost se o nich dozvěděla především díky faktu, že jejich nepočetnou populaci málem zničili filmaři při natáčení pohádky Nesmrtelná teta!
Šídlatky jsou velmi starobylou evoluční skupinou v rámci plavuní. Jde patrně o jedinou skupinu rostlin, která nikdy neopustila vodní prostředí. V současné době zahrnuje jediný rod Isoëtes se zhruba 150 druhy rozšířených po celém světě.
Všechny šídlatky mají tvar ponořené kompaktní listové růžice. Co není vidět, je hustý svazek kořenů. Kořeny mají důležitý úkol: ze sedimentu přijímat oxid uhličitý. Uhlík šídlatky zabudovávají do svých těl zvláštním způsobem fotosyntézy.
Ve střední Evropě se vyskytují dva druhy chladnomilných šídlatek, které jsou zde coby pozůstatek doby ledové. V ČR jsou šídlatky pouze na Šumavě, v Černém jezeru, kde roste v hloubce 1-3 m šídlatka jezerní a v Plešném jezeře v hloubce do 1 m roste šídlatka ostnovýtrusná. Oba druhy ohrožovalo okyselování prostředí a teprve zlepšení situace v posledních letech umožňuje šídlatce ostnovýtrusné znovu se rozmnožovat. Šídlatka jezerní na svou šanci zatím čeká. Naštěstí jsou rostliny značně dlouhověké a v jezeře je stále několik tisíc rostlin…
Na výstavě je k vidění je celá řada zajímavostí:
- Třeba kapradiny rodu Lecanopteris poskytující svými bizarně utvářenými plochými oddenky úkryt mravencům, se kterými žijí v symbióze – mravenci rostlině poskytují ochranu před býložravci a kvalitní hnojivo, kapradina jim na oplátku poskytuje nádherné bydlení.
- Nepřehlédnete ani sbírku rodu Platycerium, nesprávně nazývané parožnatky. Botanická zahrada vlastní všechny popsané druhy a téměř všechny jsou rozvěšené v prostorách skleníku. Jsou skvěle uzpůsobeny životu v korunách stromů či na skalách: Starší listy postupně usychají a zůstávají dlouho na stromech. Jejich miskovitý útvar zachytává vodu, ptačí exkrementy, odumřelý hmyz apod., které zajišťují výživu rostlin a ochranu před vysycháním a poškozením kořenů.
- Za pozornost stojí i vranečky (Selaginella) a vrance (Huperzia) – jak vypadají a jaké jsou mezi nimi rozdíly se dozvíte na terase v tropické části. Tam jsou vystaveny i kapradiny ze starosvětských rodů Aglaomorpha, Drynaria, Pyrrosia či Goniophlebium a další.
- Kapradiny jsou rozptýlené v celém skleníku, od pouštních druhů ( Cheilanthes) až po bahenní ( Acrostichum) a vodní ( Salvinia). V horské části najdete většinu druhů přesliček (je známo pouze 15 druhů), na výstavě nechybí nejstatnější druh Equisetum giganteum ani nejmenší druh E. scirpoides.