Co v Indonésii ochutnat
Rozhodneme-li se v Indonésii jíst doma, naše kroky budou zajisté směřovat nejprve na trh. Koná se od brzkého rána a lze na něm koupit vše, co člověk k vaření potřebuje.
Každý prodejce se zaměřuje jen na jeden druh zboží. Atmosféra na trhu je pro cizince vzrušující, avšak hygiena zpravidla žalostná. V indonéštině se také říká „nepořádek jak na trhu“. Podle našich měřítek je neskutečně špinavé úplně vše – zdi, stoly, židle, nádoby i podlaha. Noční můrou hygieniků jsou místa, kde se prodávají živá kuřata, která se po desítkách tísní ve zcela nevyhovujících maličkých klecích. Majitel nebo majitelka vybraný kus před vašima očima podřízne, oškube, spaří, vykuchá a vy si odnášíte kuře vypadající stejně jako to, co si koupíte u nás v supermarketu. Vše se odehraje za pár minut na třech metrech čtverečních.
Jinde vám zase bez otálení zabijí a očistí ryby, které ještě před chvílí vesele plavaly v umělohmotných kádích. Hovězí, jež visí na hácích nad hlavou prodávajícího, vám naporcují na stole pokrytém kartony, na nichž leží kusy kmenů sloužící jako prkénka. Na trhu můžete koupit i skopové, krevety velké jako dlaň dospělého člověka, či jiné mořské plody. Jediné, co budete muset oželet, nebo skutečně pečlivě a někdy i potají hledat, je vepřové. Vzhledem k tomu, že většina Indonésanů vyznává islám, je jim totiž konzumace tohoto masa zapovězena. Vepřové tedy jedí jen ti, kteří se hlásí k jiným náboženstvím.
Na stolech na trhu jsou dále vystavené různé druhy zeleniny, ovoce, kusy kmene banánovníku s trsy malých banánků, koření, pytle rýže a vše, na co si člověk jen vzpomene. Neobvyklé nejsou ani hromady vyloupaných kokosových ořechů, které prodavač na místě hází do speciálního přístroje určeného k strouhání. Takto zpracovaný kokos se používá k vaření nebo se z něj vyrábí kokosové mléko, důležitá ingredience hlavně javánské kuchyně.
Na Bali, v Jakartě a v jiných velkých městech můžeme nakupovat i v supermarketech. Seženeme tam téměř stejné zboží jako u nás, avšak za dovozové produkty – zejména „exotické“ ovoce jako jsou jablka, hrušky, či hroznové víno zaplatíme častokrát mnohem více než u nás. Velmi drahé jsou i všechny mléčné výrobky. Mléko totiž nikdy nebylo součástí indonéské kuchyně a běžní Indonésané ho nekonzumují. V současné době ho pod vlivem západní kultury začali považovat za zdravé, málokdo si však produkty z něj může dovolit.
Poměrně luxusní potravinou je i kvalitní chléb ze specializovaných pekařství. I když je mnohdy velmi dobrý, našinci v něm stejně schází sůl, která se v Indonésii do chleba prostě nedává. I rýže se vaří vždy bez soli. A ještě několik zvláštních pravidel: ovoce se nikdy, ale opravdu nikdy nejí na prázdný žaludek. Proč? To opravdu netuším. Vše, co obsahuje mléko, je najednou zdravé – například přeslazená sušenka hlásící vysoký obsah mléka (u nás bychom hned poznali, že kolem něj ani neprošla) či třeba tavený sýr. Nudle se skoro nikdy nekonzumují bez rýže. Jste-li přívrženci fast foodu, stejně tak jako většina bohatých Indonésanů, v Jakartě určitě nebudete strádat. A navíc, k oblíbenému hamburgeru nebo křidélkům vám samozřejmě přidají rýži, protože bez té to nejde opravdu nikdy.
Ale pojďme raději zpět k indonéské kuchyni. Ta je obecně bohatá především na zeleninu, která se ovšem jen zřídkakdy konzumuje syrová, a výrobky ze sóje – tahu a tempe. Tahu je indonéský termín pro tofu – tradiční čínský pokrm vyráběný srážením sójového mléka. Tempe zase pochází z Indonésie a připravuje se fermentováním sójových bobů. Oba tyto produkty jsou v Indonésii, zejména pak na Jávě, z mnoha důvodů velmi populární. Jak tofu, tak tempe, i přes zcela rozdílnou strukturu a odlišné nutriční složení, jsou totiž velmi bohaté na vlákninu, vitamíny a hlavně proteiny, a tak mohou sloužit jako levná náhrada drahého masa. Je zajímavé, že tempe se nazývalo javánským masem ještě předtím, než byla zjištěna jeho výživová hodnota. Kromě nízké ceny a vysokého obsahu bílkovin je tempe atraktivní zejména díky své vynikající chuti. Ať už jej jíte smažené, marinované v sójové omáčce, či jako součást jakéhokoliv zeleninového pokrmu, vždy si pochutnáte.
Avšak pozor, Indonésané jej považují za jídlo chudých, takže objedná-li si cizinec samotnou rýži s tempe, neunikne zvídavým pohledům a často i otázkám, zda si přeci jen k němu nedá kousek kuřete, či v horším případě alespoň jedno vejce. Protože proč by někdo jedl pouze tempe, když si může dovolit i něco dražšího? Nedílnou součástí indonéské stravy jsou i vajíčka – nejčastěji slepičí a křepelčí – připravena na mnoho způsobů. Maso se v Indonésii pochopitelně také konzumuje, ovšem v daleko menších porcích, než bývá zvykem u nás.
A co je „povinné“ v Indonésii ochutnat? Navštívit tuto zemi a nedat si nasi goreng, je jako jet do Paříže a nevidět Eiffelovku. Nasi znamená vařená rýže (pro rýži na poli nebo ještě tepelně nezpracovanou používají totiž Indonésané odlišné termíny) a goreng znamená smažit, takže nasi goreng je smažená rýže. Nejoblíbenější je na Jávě, Bali a Sulawesi. Podoba tohoto pokrmu se v jednotlivých částech země opět liší, ale snad vždy obsahuje vajíčko, sójovou omáčku a pálivý sambal. Dále v ní můžou být malé kousky kuřecího nebo skopového masa, krevety či jiné mořské plody nebo masové kuličky z hovězího. Toto jídlo bývá často doplněno volským okem a plátky okurky a rajčete.
Dalším oblíbeným pokrmem je mie goreng, místo rýže jsou tu základem nudle. Vynikající je i sate ayam, malé kousky kuřecího masa napíchané na špejlích a pečené nad rozpáleným uhlím. K sate se pro změnu jí rýže nebo speciální slané rýžové koláčky lontong. Dalším populárním jídlem je míchaná rýže nasi campur. K rýži si zákazník vybere zpravidla 3 až 5 malých porcí různých příloh – jedná se například o restovanou zeleninu, polévku z tofu, tempe nebo krevet, či vajíčko. Součástí tohoto pokrmu je často i pečené kuře. Složení nasi campur je velice rozmanité a záleží na tom, ve které části Indonésie si ho dáte.
Pokud však toužíte po něčem netradičním, i v tomto případě je Indonésie dobrou volbou, mnohé oblasti totiž nabízejí různé místní speciality. Z našeho pohledu však pouze pro otrlé. Chcete-li si něčeho jen tak zobnout, dejte si smažené létající mravence laron nebo případně smažené kobylky. Oblíbené je také syrové nebo smažené maso z ještěrek. Říká se o něm, že má všestranné léčivé účinky. Módní záležitostí posledních několika let je maso z kobry – podává se zejména v čínských restauracích, stejně jako známá žabí stehýnka. No, nevím, jak vy, ale já raději zůstanu u tempe, rýže a sambalu, i když kobra byla moc dobrá!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
