Tajemství života na Titanu

Španělští vědci porovnali chemické vlastnosti zemské atmosféry s plynným obalem Saturnova největšího měsíce Titanu, aby blíže nahlédli do procesů vedoucích ke vzniku života na Zemi. Titanova pozoruhodná metanová atmosféra je již několik desetiletí v hledáčku mnoha astronomů a astrobiologů pro nezvyklou podobu svého chemického složení s teoretickým složením prapůvodní vzdušné obálky naší rodné planety. Vědci vycházeli z dat z mise Cassini-Huygens, která k planetě s největšími prstenci ve sluneční soustavě vystartovala v roce 1997, aby o osm let později mohla zahájit její detailní průzkum. Modul Huygens se od sondy Cassini 25. prosince 2004 odpoutal a za necelý měsíc přistál na povrchu Titanu. Baterie umožnila přibližně půl druhé hodiny dlouhý výzkum, dokud se družice navždy neodmlčela. Nejcennější data přitom poskytl samotný sestup družice Titanovou atmosférou na jeho povrch.

Jako u mladé Země
Titanova atmosféra vědce fascinuje už z toho důvodu, že obklopuje kamenný svět daleko za dráhou Marsu, navíc u tělesa obíhajícího kolem jiné planety. Z pozemských pozorování a z dat získaných družicí Huygens se ukázalo, že složení Titanovy atmosféry je velmi podobné tomu, jaké měla Země před přibližně čtyřmi a půl miliardami let. Takzvaná prvotní atmosféra Země ale naší modré planetě dlouho nevydržela – krátce po zformování planety byla doslova odfouknuta hvězdným větrem tehdy mladého Slunce a náš kamenný svět musel dlouho čekat, než jej znovu obklopila plynná obálka. Stalo se tak o půlmiliardu let později, když Zemi i další vnitřní planety postihlo tzv. velké pozdní meteoritické bombardování. To způsobila změna gravitačních poměrů mezi velkými planetami, které si vůči sobě změnily orbity a svou gravitační interakcí doslova vrhly chladný kamenitý materiál do vnitřku sluneční soustavy.

Umělcova představa metanových jezer na Titanu|foto: NASA

Životodárné asteroidy
Právě tyto asteroidy spolu s kometárními jádry silně obohatily při svých dopadech na Zemi chemické složení jejího pláště a při součinnosti se sopečnou aktivitou se zemská atmosféra dočkala složení, jaké vedlo k nastolení příznivých podmínek k početí života. Materiál obohacený o kyslík, dusík, uhlík a další důležité přísady se uvolnil z těkavých slepenců hmoty a patrně ony srážky se zemí byly prvotním katalyzátorem k zažehnutí plamínku života na Zemi. Dost možná už v samotných asteroidech a kometárních jádrech byly zárodky organických sloučenin, které jen čekaly na spuštění živototvorného řetězce.

Rozdílné procesy
Zatímco Země se vytvořila z planetisimál, kamenných slepenců chudých na kyslík, Titan při svém zrodu pobral kyslíku i jiných těkavých látek dostatek. Důvodem byla rozdílná vzdálenost od Slunce a tudíž i teplota či odolnost vůči slunečnímu větru, který u některých vnitřních planet prvotní atmosféry z lehkých prvků bez milosti odfoukl. Dynamičtější osud později potkal Zemi, která se radikálních změn dočkala díky zmíněnému meteoritickému bombardování, ačkoliv Titan se tomu pravděpodobně také nevyhnul. Dostal značnou dávku zásahů především kometárních jader. Vědce ale trápí otázka, proč je Titanova atmosféra stále tak bohatá na metan. Při své vzdálenosti od Slunce by totiž měsíc neměl být schopen udržet svou metanovou atmosféru déle jak desítky miliónů let. A z měření tamních izotopů se ukazuje, že metan zůstává v Titanově vzdušné vrstvě značně déle. Odpovědi by mohl přinést detailnější výzkum rozsáhlých metanových jezer na povrchu měsíce, které zjevně atmosféru touto látkou obohacují.

Umělcova představa družice Huygens krátce po přistání na povrch Titanu|foto: NASA

Odpovědi na Titanu
Právě unikátní Titanova atmosféra může prý vědce značně posunout kupředu při snaze o pochopení vzniku života na Zemi. Svět, který je od nás vzdálen skoro 1,5 miliardy kilometrů, je nám přitom tak blízký. Vědcům proto už nyní v hlavách hloubá myšlenka o další výzkumné misi podobné družici Huygens, která by však měla specifičtější a dlouhodobější úkoly. Vrcholnou ambicí je ovšem nalezení primitivního života na tomto Saturnově světě.