Podivně děděná dlouhověkost
Drobní červi Caenorhabditis elegans předurčují potomky k dlouhému životu bez toho, že by dlouhověkost museli mít zapsanou v genech.
Nemusíme mít gen pro dlouhověkost. Stačí, když ho měl náš dědeček. Tak bychom mohli ve stručnosti shrnout výsledky výzkumu, který provedl tým Anne Brunetové ze Stanfordovy university. Zprávu o nečekaném objevu přinesl prestižní vědecký týdeník Nature.
V loňském roce Anne Brunetová prokázala, že hlísticím Caenorhabditis elegans prodlouží život o jednu třetinu mutace genů, které zajišťují biochemické změny na molekulách bílkovin zvaných histony. Tyto bílkoviny slouží jako cívky pro smotání dědičné informace v jádru buňky. Na tom, jak je DNA na histonovou cívku navinuta, závisí nejen aktivita genů ale i odolnost DNA vůči poškození nepříznivými vlivy.
Potomci nemusí od dlouhověkých rodičů spásnou mutaci zdědit. Přesto dědí jejich dlouhověkost. Rodiče předají potomkům dědičnou informaci s pozměněnými histony a potomci mají aktivitu genů ovlivněnou tak, jako kdyby si mutaci nesli. Brunetová a její tým zjistili, že změny navozené mutací předků jsou v aktivitě genů patrné ještě ve čtyřech následujících generacích. Synové a dcery, vnuci, pravnuci a prapravnuci žijí déle, i když mutaci pro dlouhověkost nezdědili.
Způsob, jakým se jednou navozené změny histonů udrží v následujících pokoleních, není jasný. Genetici předpokládali, že při tvorbě pohlavních buněk – spermií a vajíček – je drtivá většina změn v aktivitě genů rodičů „vymazána“. Zárodek by měl začínat „s čistým štítem“. Aktivita dědičné informace potomka by pak byla během života ovlivňována jen jeho vlastními mutacemi a jeho vlastními změnami na histonech.
Vědci spekulují, že se na dědičné informaci pohlavní buňky zachovají molekulární značky – drobné molekuly navázané na DNA. Podle těchto značek by pak buňky potomkova organismu aktivovaly geny v podobném „naladění“, v jakém fungovaly geny jejich rodičů. Tým Anne Brunetové po těchto značkách usilovně pátrá. Zároveň probíhají pokusy, které mají za cíl prověřit, zda obdobné změny molekul histonů prodlouží život také jiným živočichům. Brunetová využívá jako model tradiční laboratorní myši a vedle nich i africké rybky halančíky z rodu Nothobranchius, kteří žijí obvykle jen 12 týdnů. Na výsledky těchto pokusů si musíme ještě nějakou dobu počkat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
