Na setkání evropské šlechty dorazil i Schwarzenberg
Na královskou hostinu vás zveme opravdu málokdy. Novináři a jiné všetečné osoby tam zpravidla nebývají vítanými hosty. Majestát současných i bývalých panovníků vyžaduje přísná pravidla. Na jedné takové slavnosti přesto evropská šlechta přítomnost alespoň jednoho z novinářů připustila. Někdejší rumunský král Michal I. oslavoval tento týden neuvěřitelné 90. narozeniny.
„Pozor, tohle je španělská královna Sofie,“ upozornil mě kolega na elegantní dámu v kostýmu, která postávala hned vedle nás za sloupem a čekala, až ji král Michal I. přivítá.
Původně jsem si myslel, že budeme společně s ostatními novináři chvíli jen tak zevlovat u vchodu a pak, smířeni s vědomím, že do téhle společnosti se nikdy nedostaneme, půjdeme po svých někam na pivo. V myšlenkách na některý z bukurešťských pubů jsem se automaticky posunoval kupředu.
Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem byl uvnitř slavnostně vyzdobeného sálu. Snad mě považovali za ochranku některého z mnoha urozených hostů.
Nejkrásnější sen pana Papparazziho se splnil. U stolů s mohutnými stříbrnými svícny a pozlaceným servisem se šikovaly desítky šlechticů, šlechtičen, princů a princezen. 90letý král Michal I. Rumunský je všechny zdravil a přijímal gratulace.
Jako místo slavnostní večeře mu vybrali jeden z paláců, pro který se Bukurešti kdysi říkalo Paříž východu. Dnes tu sídlí jakási banka a o budovu se přehnaně nestará. To bylo vidět i v ošuntělých místnostech a chodbách kolem hlavní haly.
Oslava bez zbytečných projevů a okázalého luxusu
Tam se však vzácní hosté přirozeně nedostali. Našemu ministrovi zahraničí Karlu Schwarzenbergovi určil královský protokol židli téměř naproti oslavenci. Hostina se mu líbila, a to hned z několika důvodů.
„Byla hezká a milá, poněvadž nikdo neotravoval s dlouhými proslovy,“ pochvaloval si. „Nejdřív promluvila velmi srdečně králova dcera, pak krátce jeho manželka a tím byl projev u konce. Obešlo se to bez zbytečných formalit. Velice příjemné je i to, že tu byla také spousta lidí, které jsem od doby, co jsem se stáhl do Prahy, neviděl.“
Nám, kteří jsme oslavě přihlíželi z ochozu, by se určitě hodil katalog s fotografiemi a jmény přítomných aristokratů. Karel Schwarzenberg se většinou věnoval své známé po pravici, která se ukázala býti princeznou pruskou.
„Sophie je rozená Isenburg, náhodou jsem znal její rodiče a její babičku. Je to inteligentní holka, dobře vystudovala. Společně s Georgem Friedrichem, který je současnou hlavou rodu Hohenzollernů, pracují v Berlíně. Jsou to milí mladí lidé,” chválil.
Oslava byla vkusná, krásná, ale nikoli okázalá. Nebyla to přehlídka nejdražších rób ani lukulské hody. „Byla tu nějaká rybina, pak tu byla, myslím, husa a velmi dobrý čokoládový dortík a rumunská vína. Kvalita rumunského vína se ale výrazně zlepšila,“ oceňuje Karel Schwarzenberg.
Někdejší král má v Rumunsku stále přirozenou autoritu
Král Michal I. seděl většinu času schoulený do sebe a mlčky pozoroval okolí. „Je zajímavé, že byl vždy spíše mlčenlivý, ale když něco řekne, tak je to rozumné,“ dělí se o své poznatky český ministr zahraničí.
Královy vzpomínky by se daly číst jako velmi smutná učebnice dějin 20. století. Tak jen stručně. Po nástupu na trůn se musel utkat s rumunskými fašisty a po válce s komunisty, kteří ho, prý s pistolí v ruce, přinutili abdikovat. V anglickém exilu se živil prodejem drůbeže a vajec, později se ve Švýcarsku stal pilotem. Do Rumunska se vrátil až v 90. letech, ale nenašel tady jen své sympatizanty.
Někteří politici se stále bojí jeho přirozené autority, a v den narozenin si proto vymysleli neodkladné služební cesty, jen aby stařičkému králi nemuseli blahopřát. Možná i proto bylo Michalu I. ten večer trochu smutno.
Zvětšit mapu: Palác, kde se konala oslava narozenin Michala I. Rumunského
