Duch komety Elenin

Astronomové z celé severní poloviny naší planety nyní pozorují zajímavou podívanou, bohužel dostupnou jen velkým přístrojům. Tu zajistila před několika týdny kometa Elenin, která už před půl rokem vyvolala mezi lidmi až neobvykle silnou paniku. Důvodem byla zpráva, podle níž tehdy ještě neupřesněný výpočet dráhy komety popisoval průlet jejího ledoprachového jádra kolem Země s chybou, která do sebe zahrnovala i možnost srážky s naší rodnou planetou. Už tehdy se ale vědělo, že jádro komety nepřesahuje v průměru ani jeden kilometr a že by případná srážka nebyla pro lidstvo fatální. Paniku části veřejnosti neuklidnil ani fakt, že pouhé dny po vydání zprávy se astronomům podařilo z četného pozorování komety výpočet dráhy upřesnit a možnost srážky se Zemí zcela vyloučit. I kdyby se však nakrásně ke srážce schylovalo, pozemšťané by z ní v současnosti mohli mít jen velmi pěkné nebeské divadlo – jádro komety při blízkém průletu kolem Slunce nevydrželo a rozdrolilo se na prachovou stopu, která by v zemské atmosféře vykouzlila bohatý meteorický déšť. K němu ovšem nedojde, a tak astronomové pozorují tuto stopu z boku jako slábnoucího „ducha“ komety.

Velké naděje, zbytečná panika

Kometa C/2010 X1 Elenin, objevená zhruba před rokem ruským astronomem Leonidem Eleninem, měla být na počátku října vlasaticí numero uno na ranní obloze. Pro část lidí však byla symbolem velké hrozby. Kometa se po průletu přísluním 27. srpna tohoto roku měla nemilosrdně přiblížit k Zemi na vzdálenost, která ji podle původních zpráv měla umožnit dostat se do gravitačního pole naší planety, což by kometu následně přivedlo na kolizní dráhu s ní. To se datoval konec března. Už na počátku dubna se ovšem směr dráhy podařilo upřesnit a kometu dle výpočtů čekal průlet kolem Země ve zhruba devadesátinásobně větší vzdálenosti, než jakou dělí Měsíc od Země. Při tomto průletu, který se měl odehrát 17. října, se kometa mohla stát jednou z nejjasnějších za poslední dekádu let a na obloze také natáhnout poměrně dlouhý chvost. Astronomové s optimismem očekávali divadlo podobné tomu, jaké v roce 1996 odehrála kometa Hyakutake.

Kometa McNaught v lednu 2007 na jižní obloze|foto: Miloslav Druckmüller

Už před srpnovým průletem přísluním ovšem astronomové především z jižní polokoule hlásili, že tempo zjasňování komety poměrně prudce zpomaluje a zároveň se zbrzďuje i ona samotná. Bylo jasné, že při tak malém průměru jádra je kometa Elenin téměř jistě odsouzena k zániku ještě před tím, než se objeví na říjnové ranní obloze. Kompaktní, téměř bodové jádro se den za dnem stávalo mlhavějším, a když se kometa octla v přísluní ve vzdálenosti poloviční, než je vzdálenost Země od Slunce, astronomy už pouze zajímalo, na co se mohou těšit, až se zbytky komety objeví na podzimní ranní obloze.

Zjevil se duch

Zbytek po rozpadu komety Elenin|foto: Rolando Ligustri

Kometa se zcela nerozpadla, jak se původně předpokládalo. Tlak slunečního záření ani v nejmenší vzdálenosti od Slunce při průletu komety přísluním nebyl tak silný, aby jádro komety doslova rozdrtil tak, jak to před jedenácti lety předvedla kometa C/1999 S4 LINEAR. Namísto toho nejprve vyprchaly těkavé látky z povrchových vrstev jádra, a obnažil se tak jeho střed. Ten se pak postupně díky malé pospolitosti zbytku pomalu rozdrolil na metrové ledoprachové kameny. Spolu s obrovským množstvím prachových zrnek pak astronomům nabídl nebývalý zjev mlhavého oválku bez jediného náznaku hlavy komety. Předpokládá se, že drolení pokračuje a že po kometě nezbude nic než jen postupně řídnoucí prachová stopa pohybující se nedaleko původní dráhy vlasatice. Astronomům se tak znovu podařilo pozorovat to, o co jsou většinou kvůli malé úhlové vzdálenosti od Slunce okradeni – průběh rozpadu komety v přímém přenosu.

Jiné komety se blíží

Slibné divadlo s kometou Elenin je tedy nenávratně ztraceno. Přesto ale netřeba zoufat. Už nyní je na obloze dlouhodobě pozorovatelná kometa C/2009 P1 Garradd, která sice nedosáhne žádné závratné jasnosti, ale díky na komety enormně velkému jádru je velmi stabilní a na únorové obloze by mohla být vidět i pouhýma očima mimo městské lokality. V té době bude navíc pozorovatelná celou noc, neboť poletí kolem severního nebeského pólu.

Větší naděje ovšem astronomové upínají ke kometě C/2011 L4 PanSTARRS, která by na jaře roku 2013 mohla být nejjasnější kometou za posledních 6 let a na březnové obloze toho roku ukázat díky geometrii své dráhy jasnou hlavu s dlouhým chvostem. Nejoptimističtější předpovědi dokonce hovoří o tom, že by se pozorovatelům a severní polokouli mohla stát jakousi odplatou za Velkou kometu roku 2007, kometu McNaught, která v lednu 2007 byla po jednačtyřiceti letech vlasaticí viditelnou na denní obloze a v únoru pak předvedla na jižní obloze spektakulární ohon. Nechme se tedy překvapit.