Citizen science – nový název, léty prověřená metoda
Účast dobrovolníků v některých vědeckých projektech je více než žádoucí. Více nám o této metodě výzkumu řekl Zdeněk Vermouzek z České společnosti ornitologické.
Citizen science čili občanská věda je zvláštní přístup k tomu, jak dělat výzkum, a to za účasti dobrovolníků, občanů, kteří ani nemusejí být vědecky vzděláni. Řídí se ale určitými pravidly, která většinou nastavuje někdo z akademické sféry, a ten také potom výsledky hodnotí. Je to tedy naprosto specifický způsob provádění výzkumu, který by ani jedna ze zúčastněných stran, vědci samotní, ani veřejnost, nemohla dělat bez spolupráce s tou druhou.
Práce dobrovolníků amatérů využila Česká společnost ornitologická v nedávném velkém projektu, který se týkal zkoumání strnadů na našem území. Mohl byste o něm prozradit něco více?
Velice stručně – šlo o to, že strnad obecný byl letos vyhlášen ptákem roku a v rámci tohoto druhu se vyskytují různá nářečí. Chtěli jsme vědět, jestli hranice mezi dvěma hlavními skupinami nářečí, mezi východním a západním, probíhá přes Českou republiku – a k tomu je potřeba obrovské terénní úsilí, aby bylo možné získat nahrávky hlasů strnadů z celého území státu. Což kdyby měl dělat nějaký odborník sám nebo v malém týmu, tak by to trvalo řadu let, než by se to vůbec povedlo. Zatímco když jsme oslovili veřejnost, získali jsme během jediné sezóny před 900 nahrávek, které se zanalyzovaly, a během půl roku tak máme hotové výsledky a víme, jak to s těmi strnady je.
To je jistě jedná z velkých výhod citizen science, tedy zapojení dobrovolníků − že se podaří získat obrovské množství dat. Jak to tedy dopadlo s nářečími strnadů?
Dopadlo to tak, jak jsme předpokládali, to znamená, že hranice mezi nářečími přes naše území skutečně prochází, zhruba jižními a západními Čechami. Ale co jsme vůbec nevěděli, a ten poznatek je opravdu nový, že ta hranice je velice ostrá, že nedochází k žádnému překryvu mezi těmi dvěma hlavními nářečími. Takže v jižních a západních Čechách strnadi zpívají západním nářečím, na zbytku území východním.
Kolik těch nářečí vlastně je?
Ve skutečnosti je jich celá řada, máme jich zdokumentovaných sedm. Ale spadají do zmíněných dvou hlavních skupin, nářečí východního a západního.
Vraťme se k citizen science. Jak vlastně vzniká takový projekt? Jaké jsou výhody a nevýhody zapojení amatérů?
Stejně jako u jiného výzkumu musí být na začátku nějaká prvotní myšlenka, vědecká hypotéza, cíl, úkol, který chceme zkoumat. Ve chvíli, kdy ho máme, a rozhodneme se pro citizen science, občanskou vědu, musíme vymyslet takové zadání pro spolupracovníky, aby bylo dostatečně jednoduché, zvládnutelné, aby nekladlo příliš velké nároky na znalosti nebo na potřebnou techniku, ale současně aby přineslo výsledky, které potom půjdou standardními vědeckými metodami zpracovat. To jsou asi hlavní omezení takového výzkumu. Například v takové jaderné fyzice asi moc prostoru pro citizen science moc nebude, v biologických vědách naopak určitě ano.
Pojem citizen science zatím u nás není tolik známý, ale ono se nejedná o nic tak úplně nového. Mohl byste přiblížit další ornitologické projekty, které občanské vědy využívají?
Určitě se nejedná o nic nového. Třeba náš hlavní výzkumný program sčítání ptáků běží už od roku 1982 a využívá právě tohoto principu, kdy dobrovolníci procházejí své lokality, sčítají opakovaně, stále stejnou metodikou ptáky a potom takto získané výsledky zpracováváme, opět jednotnou metodikou, a získáme tak populační trendy jednotlivých druhů ptáků.
