Skvrnitý kůň nebyl výmysl
DNA pravěkých koní přinesla nový pohled na realističnost jeskynních maleb. Naši předkové zřejmě skutečně malovali zvířata tak, jak je viděli – a platí to i v případě tečkovaných koní.
Tmavé oválné skvrny na světlé srsti − takzvaný leopardí vzor − najdeme u mnoha moderních plemen koní. Mohou tak být zbarveni americké appaloosy stejně jako dánští knabstrupové a středoevropští tažní norikové. Navlas stejnou srst ale má i kůň, kterého před 25 000 lety namalovali pravěcí lidé na stěny jeskyně Pech-Merle v jižní Francii. Je bílý, má tmavou hřívu a tmavé kulaté skvrny na bocích a na hřbetě. Jeho objev postavil vědce před důležitou otázku: je tečkovaný kůň výplodem fantazie pravěkého umělce, či se jedná o dílo s hlubším symbolickým smyslem, kupříkladu spoutáním duše zvířete? Anebo se umělec prostě držel reality a namaloval koně, kterého viděl, a možná dokonce ulovil?
Předpokládalo se, že leopardí vzor na srsti koní vznikl cíleným šlechtěním a zdálo se tedy nepravděpodobné, že by jeho výskyt mohl předcházet domestikaci koně. Ani genetické studie nebyly pravěkým tečkovaným koním příznivé. V roce 2009 vědci analyzovali DNA z kostí téměř 90 koní, kteří žili před 10 000 až 12 000 let. Našli geny, které podmiňují hnědé a černé zbarvení, ale žádné takové, které by vedly k leopardímu vzoru srsti. Stejný vědecký tým však nyní prozkoumal další vzorky koňské DNA. Patřily 31 koním ze Sibiře, východní a západní Evropy a Pyrenejského poloostrova a některé z nich sahají až do doby před 35 000 let. A tady čekalo překvapení. Osmnáct koní bylo hnědých, sedm mělo černou barvu a u šesti vědci objevili alelu, která podmiňuje tečkovanou srst. Jde o vůbec první důkaz o tom, že leopardí vzor se vyskytoval i u divokých koní. Studie také dokládá, že alespoň pokud jde o koně, malovali pravěcí umělci přesně to, co viděli. Na jeskynních malbách jsou zachyceny všechny tři typy zbarvení – hnědé, černé a skvrnité – jejichž existenci prokázala genetická studie. Z tohoto úhlu pohledu se zdá, že jeskynní malby jsou méně symbolické a naopak víc realistické, než se obvykle předpokládá.
Pro nás zajímavější otázkou však je, proč se skvrnité zbarvení divokých koní stalo vzácným a na dlouhou dobu vymizelo. Autoři studie nabízejí dvě možná vysvětlení. Moderní plemena se dvěma alelami genu pro leopardí zbarvení jsou náchylná k noční slepotě, která by pravěké koně nutně činila zranitelnějšími vůči dravcům. Další možností je, že vzor prostě zastaral. Bílé zbarvení s tmavými skvnami mohlo být výhodné v době ledové, kde na sněhu sloužilo jako kamufláž. Jakmile však led a sníh ustoupily, stali se takoví koně naopak velmi nápadnými a tím se ocitli v nevýhodě. Tmavé tečky na bílé srsti pak zmizely až do doby, kdy je vzkřísili chovatelé koní.
Zdroj: PNAS
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
