Památka všech věrných zesnulých má původ ve Francii
Památka všech věrných zesnulých, kterou v Čechách nazýváme s oblibou Dušičky, má svůj původ ve Francii. Církevním svátkem ji na konci 10. století ustanovil Odilo, abbé z Cluny. Je však často směšována se Svátkem všech svatých, který jí předchází. Ten je ve Francii jedním z nejvýznamnějších křesťanských svátků v roce a je dokonce pracovním volnem. Stejně jako v České republice se i tam hřbitovy plní svíčkami a květinami.
Vydala jsem se na kultovní hřbitov Père Lachaise, kde jsem potkala Annu. Přišla sem uctít památku svého tchána.
„Je to můj tchán, který byl velmi podobný mému vlastnímu otci, a to svým charakterem, svojí přirozeností, lidskostí, prostotou… velké srdce, víte? Jedinečná osoba, na kterou nemohu zapomenout.“
Anna rozsévá okvětní plátky růží po hrobech své rodiny a přátel, ale nezapomene ani na památník arménských vojáků, protože je původem Arménka. A obrací se zároveň ke všem svatým:
„Je to den, jenž si dle mého mínění zaslouží udělat malé gesto laskavosti k jejich uctění, protože hledáme stále, stále jejich ochranu v našich modlitbách… Takže je to poděkování, uznání a zároveň prosba o pomoc.“
Ptám se dalších dvou návštěvnic slavného pařížského hřbitova, které rovněž přicházejí každoročně uctít rodinnou památku, v jaké optice vidí proměnu svátku v čase. Odpovídá mi Geneviève:
„No myslím, že teď jsou to pouze staří, kteří sem přicházejí, a mladí nechodí na hřbitovy. Je jich velmi málo…“
Stejnou otázku jsem položila i kardinálovi Andrému XXIII., který celebroval v katedrále Notre Dame slavnostní mši.
André XXIII.: „Samozřejmě se to mění, jelikož ve velkých městech, jaké známe dnes, jsou hřbitovy na okraji, málokdy ve městě, a rodiny jsou rozptýlené, jejich členové jsou všude možně, takže záleží na vzpomínkách, které máme a které si chceme udržet na osoby, jež jsou mrtvé. V kontextu, který už dnes není aktuální, ve venkovském kontextu, byl kostel uprostřed vesnice a rodiny měly své zesnulé vedle sebe. Dnes hodně lidí žije ve městě a nemají tuto blízkost, toto těsné sousedství svých zesnulých, a tak někdy cestují, jako jsem to udělal včera já – jel jsem na hrob svých rodičů 400 km od Paříže, což bylo zároveň příležitostí se za ně pomodlit. “
I přes postupující sekularizaci společnosti se nezdá, že by význam svátku upadal, jedná se totiž o svátek přesažný, spojující hodnoty věřících i nevěřících.
André XXIII.: „Možná se křesťanská dimenze zmenšila, ale víte, rituály okolo mrtvých, jsou rituály mnohem hlubší než projevy náboženské víry, jsou to rituály, které poznamenávají lidstvo napříč všemi stoletími.“
