Polapené vůně
Parfémy mají docela jednoduchý úkol: obalamutit náš nos a vyvolat dojem, že skutečnost je o něco růžovější, respektive voňavější. Člověk ale rozhodně není jediným tvorem, kterého vůně ovlivňují. Jejich působení podléhají i mnohá zvířata. To potvrdil Thierry Talou, ředitel Národního polytechnického institutu v jihofrancouzském Toulouse.
Parfémem můžeme nalákat nebo odradit i zvíře. Dobrým příkladem pachu zapuzujícího zvířata je kakost smrdutý, který odpuzuje komáry. Jeho vysazení by mohlo být prospěšné v zemích, kde komáři přenášejí závažná onemocnění. V některých zemích se už vyrábějí náramky obsahující esenciální olej kakostu − když si je navléknete na ruku, můžete si být téměř jisti, že vás komáři nenapadnou. A to je jen jeden z pozitivních příkladů.
A jaká vůně zvířata naopak přitahuje?
Pro přilákání zvířat je vhodný třeba vanilin, pro který mají slabost ryby. Už existují speciální rybářské vlasce, které obsahují syntetický vanilin – ryby ve vodě přitahuje jeho vůně.
To, jak vnímáme vůně, zda je považujeme za libé, nebo nelibé, závisí do značné míry na kultuře, z jaké pocházíme. Napadá vás příklad vůně, která je vnímána jako příjemná třeba v Evropě a která se zdá nesnesitelná lidem v jiných částech světa?
Víme s naprostou jistotou, že vnímání vůní, jejich přijímání, či naopak odmítání, závisí výlučně na kultuře. Nejlépe to můžeme dokumentovat na příkladě opačném, tedy vůni, která nám zapáchá, ale jiným kulturám voní. V Číně si například velmi cení kachních vajec, která obsahují mrtvé zárodky. Říká se jim vejce století. Nám Evropanům neuvěřitelně zapáchají, je z nich cítit sirovodík. Ve Francii nebo v Česku bychom je okamžitě vyhodili do koše, jejich zápach je pro nás nesnesitelný.
Jak se vnímání vůní měnilo během staletí? Najdeme nějakou vůni, kterou naši předkové oceňovali, zatímco pro nás se stala nevábnou?
Určitě to souvisí s vývojem civilizace. V minulosti například naši předkové oceňovali všechny silné vůně získané ze zvířecích orgánů. Byly hodně intenzivní a po rozetření zůstávaly dlouho na kůži. My pro ně dnes už velké pochopení nemáme. Může to být dáno i předpisy, které jsme přijali − dnes už nemůžeme zabít zvíře jen proto, abychom z něj získali vůni. Parfémy už získáváme jinak. V parfumérii jsou dnes oblíbené především svěží vůně, zejména ty citrusové a květinové, rozhodně víc než dříve.
Existuje přesto dodnes nějaké zvíře, které využíváme pro výrobu parfémů, nebo už jsme na živočišné vůně zcela rezignovali?
Existuje Washingtonská úmluva, která zakazuje zabíjet zvířata nebo používat části jejich těl k získávání vůní. Nicméně existuje jedno zvíře, které nadále zabíjíme a které je zdrojem zajímavé vůně. Nezabíjíme ho přímo kvůli parfémům, nýbrž proto, že se přemnožilo. Jde o vorvaně obrovského. Tato velryba vylučuje spermacet, jakousi voskovitou substanci, kterou je možno získat na mořské hladině a která se v parfumerii využívá. Vorvaně proto nemusíte zabíjet, abyste se ke spermacetu dostali. Problém ovšem spočívá v tom, že jen těžko můžete naplánovat, kolik spermacetu najdete a sesbíráte. Stejně tak se liší jeho kvalita. Proto se v parfumerii příliš nepoužívá.
Je možné používat podobným způsobem i lidské pižmo, například pro napodobení lidské vůně?
Nic takového jako lidská vůně neexistuje. Každý z nás má vůni, která se v čase, například v průběhu dne, mění. Záleží to zejména na tom, co jíme. Složky potravy se vylučují na povrch kůže a téměř okamžitě se vstřebávají mimo jiné do potu. Naše vlastní vůně není proto zcela nikdy totožná. Například v románu Parfém německého Patrick Süskinda natírá hlavní hrdina těla mrtvých žen tukem, který pak stírá a používá k výrobě vůní charakteristických pro každou z nich. Tímto způsobem by se vůně dala získat, ale cíl zachytit vůně jednotlivých žen je nereálný. Nikdo z nás nemá jednu stálou charakteristickou vůni.
Zůstaňme ještě u románu Parfém, který se odehrává ve městečku Grasse v jihovýchodní Francii. Právě toto město bylo hodně důležité v historii výroby parfémů, že?
Ano, je to historicky hlavní město výroby parfémů. Ta tu byla vždy velmi intenzivní a město Grasse udávalo v tomto oboru v období mezi 17. a 19. stoletím tón. Z ekonomického úhlu pohledu už tomu tak dlouho není. Vznikla velká voňavkářská centra ve Švýcarsku a Německu, která mají daleko větší hospodářský význam. S pohledu turismu a analyzování parfémů si ale město Grasse svůj význam ponechalo.
V románu Parfém má hlavní hrdina Grenouille nadlidskou schopnost vůně vnímat a pamatovat si je. Kolik vůní si může zapamatovat průměrný člověk?
V průměru platí, že člověk, který se pohybuje v prostředí nasyceném zajímavými vůněmi, si jich může zapamatovat asi 2 tisíce. Co se týče expertů, kterým se v odborné hantýrce říká „nosy“, může tento počet dosáhnout až 10 tisíc.
Kolik vůní si pamatujete vy sám?
Je to těžké určit přesně. Myslím, že se pohybuji někde mezi 2−3 tisíci vůní. Problém s vůněmi je následující: můžete je mít uložené v paměti, ale ve chvíli, kdy si k nim přičichnete, pro vás může být obtížné si tyto dva stejné počitky spojit a okamžitě si uvědomit, že jde o jednu a tutéž vůni. To je většinou hlavní těžkost spojená s odhalováním a identifikováním vůní.
Jak je vlastně možné si nějakou vůni zapamatovat?
Pokud cítíte složitější vůni, jako první si musíte zapamatovat místo, které si s touto vůní spojíte. Neznamená to, že si tuto vůni hned pojmenujete, budete se snažit zapamatovat, kde jste se s ní setkali a na jakém konkrétním místě. Později se vám vybaví právě místo nebo příležitost, při které jste na konkrétní vůni narazili.
Do historie voňavkářství se zapsaly výrazně zejména dva parfémy – Kolínská voda a Chanel N°5. Mohli bychom si je oba představit?
V Kolínské vodě je přítomno mnoho citrusů a svěžích vůní. Ty získaly velkou oblibu především proto, že jsou velmi příjemné a přitom příliš mnoho nestojí. Jsou proto snadno dostupné. Starší muži mají ve zvyku nanášet Kolínskou po holení v pořádném množství, takže kdyby byla dražší, nemohli by si ji dovolit. Chanel N°5 znamená velký pokrok v parfumérii proto, že je prvním parfémem, ve kterém se ve větší míře uplatnily nové syntetické molekuly. Pozoruhodný je zejména množstvím přítomných aldehydů. V okamžiku, kdy parfém vznikal, si nikdo ani neuměl tak masivní využití aldehydů představit. Přesto sklidil parfém veliký úspěch, který si zachoval dodnes.
![Parfémové "varhany", voňavkářská výroba v Grasse](https://temata.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/lightbox/public/images/02481457.jpeg?itok=yFOh6EiA "Parfémové "varhany", voňavkářská výroba v Grasse | foto: licence Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0, Taco Ekkel")
A kdo vlastně přišel s nápadem využít v případě tohoto parfému tak vysoké koncentrace aldehydů?
Možná je to legenda, nicméně se s ní setkáváme velmi často. Tvůrce parfému napsal na papír přesné poměry jednotlivých látek. Chemik, který měl podle instrukcí parfém namíchat, se ale přehlédl a do směsi přimíchal desetkrát vyšší koncentraci aldehydů. Když následně Coco Chanel jednotlivé parfémy zkoušela, všimla si tohoto jednoho vzorku, který se od všech ostatních velmi lišil. A právě ten učinila tak slavným.
Je možné Kolínskou vodu označit za vůbec jeden z prvních parfémů?
Za první asi ne, vznikla až v 18. století. Své parfémy měli už staří Řekové a Římané. Kolínská voda se ale jako jedna z prvních začala vyrábět ve velkém – narozdíl od všech předcházejících vůní.
