Obyvatelé San Franciska mají za sousedy lachtany
Jsou jich desítky, někdy stovky. Obývají molo číslo 39 ve starém sanfranciském přístavu a jsou opravdovou turistickou atrakcí. Lachtani se blízko lidí usadili na konci 80. let minulého století. Ani odborníci si nejsou stoprocentně jistí, proč se právě tam tihle mořští savci nastěhovali.
Rozvalují se rozkošnicky na vyhřátých dřevěných plošinách a vystavují lesklé, hebké kožichy sanfranciskému slunci. Když se některý postaví na všechny čtyři ploutve a začne hýkavě štěkat, působí, jako kdyby se chtěl mazlit. Ale to je omyl.
„Dává najevo, že jsme moc blízko jeho teritoria,“ vysvětluje Sheila Chandorová, správkyně jachetního přístavu u mola číslo 39.
Proplouváme na malém člunu mezi lachtany. Viditelně si tady lebedí. První dorazil krátce po velkém zemětřesení, které zasáhlo San Francisco v roce 1989.
„Po pár dnech se k němu připojilo několik dalších. Pak jich dorazilo víc a ještě víc. Z pár desítek se jejich kolonie rychle rozrostla na 1400,“ vzpomíná Sheila.
Lachtani přišli za potravou
Až to lidem v přístavu tak trochu vzalo dech. Zdejší lachtani kalifornští se sice blízko lidských obydlí usazují docela často, ale tady se doslova stavějí na odiv davům turistů korzujícím po přilehlém molu a nábřeží.
Nikdo si přitom není tak úplně jistý, proč se zabydleli právě zde. Někteří lidé to dávali do souvislosti se zmíněným zemětřesením, ale to se nikdy vědecky nepotvrdilo. „Máme za to, že to pro ně bylo prostě příhodné. Co se stravy týče, jsou lachtani velcí oportunisté,“ soudí Sheila.
Sanfranciský přístav v té době oplýval sledi. Potravy pro lachtany tu tak bylo habaděj. Marína u mola 39 prošla krátce předtím rekonstrukcí a moc jachet v ní nebylo.
„Dřevěné plošiny nad hladinou zamýšlené jako kotviště poskytly lachtanům pohodlné místo k odpočinku. Po lovu může přijít lehká opalovačka,“ přibližuje jejich životní styl Sheila. Sleďů sice postupem času ubylo, ale nijak dramaticky a lachtani si tady už zvykli.
S míčem zatím nepanáčkují
Někdy se skoro všichni vydají na lov a zmizí na celé týdny. Jednou do roka navíc zavelí mocným hlasem matka příroda. Většina dospělých samic a samců její hlas vyslyší a odpluje se pářit na jih, nejčastěji na ostrov Catalina u Los Angeles. Do San Franciska se zatím vždycky vrátili.
„Stala se z nich atrakce číslo jedna v celé severní Kalifornii, nejen v San Francisku,“ podtrhuje význam lachtaní kolonie pro místní ekonomiku Sheila Chandorová, správkyně přístavu.
Při pohledu na zvířata vyhřívající se na slunci jsem docela vděčný, že někoho ze zdejších podnikatelů nenapadlo tuhle podívanou vylepšit. Třeba nějakou cirkusovou produkcí cvičených lachtanů, panáčkujících s míčem na mordě ve slušivých vestičkách. Američané o podobné nápady obvykle nemají nouzi. Ale San Francisco se americkým zvyklostem v mnoha ohledech vymyká a lachtani do toho zapadají.
