Barma: Na cestách s Lékaři bez hranic
Odhadovaný počet obyvatel 50 milionů; totalitní režim; hlavní město Neipyijto; většina populace hlásící se k buddhismu. Podobně strohé informace většinou poskytují cestovní průvodce. Guy Delisle na Barmu, která je od roku 1989 oficiálně známa jako Myanmar, naštěstí nahlíží atraktivnější optikou.
Kanadský animátor Guy Delisle již zmapoval komiksovou formou své pracovní výlety do Severní Koreje i Čínské lidové republiky. V jeho nejnovějším česky vydaném díle se pouští, jak název ostatně citelně připomíná, do ulic Myanmaru. A přestože se tentokrát nejedná o pobyt pracovní, opětovně vstřebává kulturní rozmanitosti z pohledu západního cizince a předkládá je čtenáři jako zábavný pohled na nepříliš zábavnou zemi.
Do zahraničí vyráží ve stopách své ženy, která byla do exotické destinace vyslána v rámci mise Lékařů bez hranic. Delisle se v cizím prostředí objevuje jako čerstvý otec na mateřské, což by mu zdánlivě mohlo poskytovat mnoho výhod. Když je vyzbrojen kočárkem s malým Louisem, získává pozornost a obdiv místních obyvatel, kteří na něho radostně volají a mávají mu. Bez roztomilého dítka ale nezaujme v podstatě nikoho jiného než několik místních nadšenců animace. Další kreslený deník proto naplňuje mimo jiné zkušenostmi, jak v Barmě vypadají nákupní centra, jak se totalitní režim otiskuje do reálného života nebo jak tu probíhá oblíbené oslavování vody.
Na jednotlivých historkách se ukazuje jeho pozorovatelský talent, kdy i z leckdy banálních událostí dokáže na krátkém prostoru vytvořit vtipnou glosu nebo komentář se zajímavým postřehem. V některých případech navíc epizodky prezentuje čistě pomocí komiksové zkratky. U minipříběhů s přicházejícím obdobím dešťů zvládne beze slov na několika málo obrazech vykreslit mírně melancholickou i absurdně zábavnou atmosféru zároveň. Je očividné, že si animováním vybudoval schopnost předávat čtenáři kýženou informaci úsporným způsobem.
Myanmar kanadského tvůrce přivádí k různorodým náladám, Delisle přesto stále zůstává v rovině dokumentárního mapování. Nepředkládá své názory ani se nesnaží odpovídat na komplikovanou politickou situaci, pouze ukazuje svět, kam se většina nikdy nepodívá. Hodí se srovnání s komiksy Joa Sacca, který se zaměřuje především na konflikty v pásmu Gazy a nevraživost mezi Palestinci a Izraelci. Zatímco Sacco je novinář, který se drží konkrétního cíle své cesty, díky čemuž může vybudovat jistou dramatickou strukturu, Delisle do Barmy dorazil jako příslovečný nepopsaný list papíru. Hned v úvodu ostatně přiznává, že danou zemi vůbec nezná.
Z logiky věci se tedy jeho výlet nezabývá konkrétním problémem, ale je rozkouskovaný do významově civilnějších částí. Odehrávají se v průběhu více než jednoho roku, jejich časová posloupnost ale není důležitá. Delisle konkrétní dobu, kdy se příhody zrovna odehrávají, oznamuje jen v několika málo případech, většinou na sebe historky nenavazují, a tak není potřeba čtenáře zatěžovat detaily.
Barma je chytlavou ukázkou, jak se dá převyprávět dovolená. Přeci jen se stává, že když někdo mluví o svém putování, nedokáže odebrat části, které jsou zajímavé pouze pro přímé účastníky. Delisle tuto nutnou selekci ovládá a taktéž je natolik vnímavý, že se krom čistě informativních kousků může opřít také o události na první pohled nezajímavé. A navíc stylem nezaujatého cestovatele implicitně nabádá k vlastním výletům.
Barma, scénář a kresba Guy Delisle, překlad Kateřina Reinischová, nakladatelství BBart, 2011, 272 s.


