Na co upozornila paní Hybášková
Osud Jany Hybáškové, dnes již bývalé naší velvyslankyně v Kuvajtu, je zainteresované veřejnosti znám. Média hodnotí její počin většinou shodně. Tím, že veřejně kritizovala rozhodnutí své vlády, zachovala se jako svobodný občan, jemuž nechybí odvaha, ale porušila disciplinární kodex profese diplomata. Její odvolání je vnímáno jako nezbytná daň vyplývající právě z té druhé okolností, ale na sympatiích jí to neubírá. Co vlastně provedla?
Vyslovila závažné podezření. Nemá je podloženo rozsáhlou analýzou, nýbrž vlastní bezprostřední zkušeností s problémem, zvaným nemocnice v Basře. Ale její konstatování nelze mít za nevěrohodná. Potvrzují je i sdělení jiných lidí, zřejmě kompetentních, ale i ta vycházejí z jejich osobních zkušeností s jinými problémy. Paní Hybášková se odvážila toto vše zobecnit a vyslovila podezření, že tzv. Reforma ozbrojených sil není v pořádku, že pravděpodobně nefunguje.
Naplno to vyslovila v interview, které poskytla HN 8. prosince. Pokusila se dokonce určit některé příčiny. Poukázala např. na závažný generační problém našeho velitelského sboru. Stručně řečeno: schopnosti a elán těch mladších jsou neutralizovány chyběním těchto kvalit u starších. Řekla (cituji): "Problém v armádě začíná na úrovni plukovníků, používá se pro to strašlivý výraz plukovnické želé. V těch vyšších strukturách je stav skutečně nedobrý" (konec cit.). - Paní Hybášková poukázala na to, čemu se v terminologii technokratů říká lidský faktor, a naznačila jeho nikoli ojedinělou, nýbrž systémovou povahu. Že se tím dotkla cti vyšších důstojníků, generality i pana ministra, o tom není sporu.
Sám nejsem touto její hypotézou překvapen. Měl jsem dosti příležitosti sledovat zblízka poměry před- i polistopadové. Protože pro formování profesionality (tedy schopností, dovedností a postojů) je u každého nejdůležitější věk mezi dvacítkou a třicítkou, lze snadno dedukovat, které věkové skupiny mohou být nejvíce postiženy. Také pamatujeme, na které profesní skupiny doléhal nikoli formativní, ale v tomto případě deformující tlak nejvíc. Např. na vojáky z povolání víc než na techniky, na učitele víc než na lékaře atd. Vlastně nic nového pod sluncem.
Kámen úrazu je hlavně v tom, že zřetel k tzv. lidskému faktoru a jeho systémovému rozsahu bývá v analytických i prognostických úvahách zhusta opomíjen, a to nejen pokud jde o naši brannou moc. Velmi decentně zmínil jeho význam ministr spravedlnosti Karel Čermák, který (opět dle HN z 11. prosince) nehodlá rozmnožovat řady soudců, naopak, chce jejich počet snížit, ale, jak říká, "soudce musí být osobnost (.) soudci musejí víc přemýšlet". Důraz klade tedy na vzdělanost a etiku. Domnívám se, že úroveň vzdělanosti lze dohnat i později (když se chce). Zda se dá něco dělat s morálním profilem po třicítce, tím si nejsem jist.
Paní Hybášková tedy poukázala na závažný, ale spíše opomíjený nedostatek našeho snažení reformního, zakladatelského, i budovatelského. A nejen toho armádního, obávám se. A také na bídu naší personalistiky. - Takové píchnutí do vosího hnízda mívá dvojí možný následek. Jeden nám předvádí Pohádka o císařových nových šatech. Tam to dopadlo dobře: dítě promluvilo, všichni se chytli za nos - a záhy došlo k nápravě. Bude se i v tomto případě běh věcí řídit stejným scénářem? - ptám se. Paní Hybášková byla odvolána. Dobrá, porušila stavovskou disciplínu. Ale co bude dál? Co když to dopadne, jako když někdo rozčeří vhozeným kamenem poklidnou vodní hladinu? To se zvednou kruhové vlnky, napřed trochu větší, pak stále menší - a za minutu je po všem.
