Dagmar Bláhová: Film Hra o jablko mi vlastně pomohl i v Austrálii
Úterní vysílání magazínu „Je jaká je“ patřilo po 11:05 hodině česko-autralské herečce Dagmar Bláhové. Hostitelkou jí byla Marie Retková a posluchači Dvojky ČRo.
Dagmar Bláhová opustila Československo v roce 1980. Emigrovala do francouzské Paříže, později opustila Evropu a vydala se do Austrálie. Proč právě na druhý konec světa? „Můj manžel byl Slovák, ale taky už australským občanem. Rozhodnutí tedy bylo jasné.“
Před odjezdem ale nějakou dobu žili v Paříži, ze které prý museli ujet. „Dělo se tam spousta věcí, je otázka, zda pouhou náhodou nebo náhodou dobré zahraniční práce StB. Od domu, který shořel po rozbité auto a další a další nepříjemnosti a náhody v úvozovkách. Z Evropy jsme prostě museli pryč.“
Zakotvili tedy v Austrálii. Zpět se vrátila až těsně před rokem 1989. „Začala jsem zde jezdit a natáčet film Muka obraznosti a pak se další dekádu rozhodovala, kde budu žít. Nakonec to, díky synovi, vyhrálo Česko.“
Každý někde jinde
Dagmar Bláhová má ale děti dvě. Dceru Máju, která je dnes také režisérkou a která žije v Syney, a syna Olivera, který vyrůstal v Česku a který je podle své matky právě ve stádiu, kdy se určuje.
„Vychovala jsem vlastně dva jedináčky, věkový rozdíl je mezi nimi je totiž 10 let. Bylo to za pochodu a byla jsem na ně sama. Oba mé vztahy skončily fiaskem, tak mi ani nic jiného nezbylo. Maja je neskutečně pilná a nikdy jsem ji nemusela do ničeho honit. Oliver je její pravý opak, je mladý bohém. Čekám, jak se vyvrbí.“
„Asi se teď určuje a dospívá do něčeho, co jej bude dále určovat. Nechce z Prahy od svých kamarádů. Se svou sestrou vychází dobře, ale žijí každý na druhém konci světa. Možná Olivera poznamenalo i to, že v Austrálii děti více žijí s rodiči. Taky, když jsem se vrátila, tak mu bylo 5 let a já jej tahala všude možně i večer. Taky se mě někteří lidé dívali trochu skrze prsty. V Austrálii je to ale přirozené.“
Australská sláva
Začátky v nové zemi a ve 30 letech prý ale rozhodně nebyly jednoduché. Hrát, starat se o rodinu, mluvit cizím jazykem a ještě všechny uživit ... Už jen tento výčet si asi mnozí z nás neumí představit na vlastní kůži. Dagmar Bláhová ale měla štěstí.
Prý jí pomohlo setkání s australským producentem, který ji viděl v proslaveném snímku Věry Chytilové Hra o jablko. „Obsadil mě do jednoho seriálu a pak už to šlo samo. Učila jsem se opravdu za pochodu, a to jak jazyk, tak roli.“
„Bylo to fajn a ze začátku také pěkná hysterie. Tady, když lidé na ulici poznají nějakého herce, tak neotravují. Maximálně vám sdělí, jestli se jim něco líbí nebo ne, případně požádají o autogram. Tam ale lidi ječej. To ale platí jen ve chvíli, kdy jste v televizi.“
„Když ji opustíte, tak to všechno hned přejde a máte pokoj. Dokonce jsme museli, měli jsme to ve smlouvě, jezdit na různé akce. Jednou mě dovezli na turistické zlaté pobřeží, já si musela sednout na nějaký bagr, pak mě někam postavili a musela jsem vylosovat někoho, kdo vyhrál obrovský barák. Celá ta doba mě opravdu fascinovala.“
Ženy o ženách
V současné době provozuje novodobé kočovné divadlo pod názvem Intimní divadlo Bláhové Dáši. „Objíždíme celou republiku a hrajeme své hry. První hra se jmenovala Monology vagíny, další pak Tělo, Mrchy, Evropa a poslední, s nedávnou premiérou, Moucha na zdi. Všechny jsou zaměřeny na ženské publikum, resp. dá se říci, že nám ženské publikum zaplňuje sály.“
„Všechny naše hry jsou režírovány ženou, většina z nich byla napsána ženou, já je překládám a hrají nám hlavně ženy. V Mouše na zdi je to ale trochu jinak. Mého manžela hraje Vladimír Kratina. Je to o starším manželském páru, kdy hledáme smysl našeho bytí. Dějem se prolíná také tanec. Je to podle mě moc pěkné.“
Chcete vědět, jak Australané slaví Vánoce? Jestli je Dáša Bláhová ještě opravdu bláhová? Tak si poslechněte audiozáznam rozhovoru s Marií Retkovou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
