Kovový vodík je na světě

8. prosinec 2011

Dva výzkumníci z německého ústavu Maxe Plancka ve své laboratoři zřejmě přeměnili vodíkový plyn v kov. Stalo se tak poprvé v historii.

Dlouho se ví, že kovová forma vodíku je teoreticky možná, ale dosud se vědci domnívali, že kovový vodík se vyskytuje ve vesmíru pouze v extrémních podmínkách, za obrovských tlaků a velmi nízkých teplot. Takové panují např. v nitru velkých planet, jako jsou Jupiter nebo Saturn.

Podle periodické tabulky prvků vykazuje vodík některé chemické vlastnosti, které jsou podobné alkalickým kovům. Kovy zpravidla spojujeme také s následujícími kvalitami: velmi dobře vedou elektřinu a teplo, kovy výborně odrážejí světlo, jsou kujné a samozřejmě tedy musejí mít i pevné skupenství. V časopise Nature Materials vyšel článek Michaila Jeremece a Ivana Trojana, kde popisují postup, kterým ke svému zajímavému výsledku dospěli.

Jak na to?

Nejdřív umístili jisté množství vodíku dovnitř těsnícího kroužku, který byl vyroben z hliníkového epoxidu. Ten položili dovnitř tzv. diamantové kovadliny, to je zařízení, zařízení, ve kterém je vzorek mezi dvěma diamantovými nástavci vystaven vysokému tlaku. Díky uložení zároveň mohli měřit pomocí elektrod elektrickou vodivost a pomocí laseru neprůhlednost. Při pokojové teplotě potom na vzorek vyvinuli tlak 220 gigapascalů (tedy 220 miliard pascalů). Za těchto podmínek se vzorek stal neprůhledným a vedl dobře elektrický proud. Potom vědci snížili teplotu vzorku na minus 240 stupňů Celsia a zvýšili tlak na 260 gigapascalů. To vedlo ke zvýšení elektrického odporu vzorku o 20 %. Z toho vědci usoudili, že vodík získal vlastnosti kovů.
Tento výzkum ale musejí ověřit další nezávislá vědecká pracoviště z celého světa, to je ve vědě ostatně železným pravidlem.

Zdroj: Popular Science, Physorg.com

autor: Pavel Vachtl
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.