Právní ochrana zvířat proti týrání
Úplné počátky ochrany zvířat bychom našli v 19. století. Tehdy se jednalo spíše o soukromé iniciativy, například majitelů obor, kteří vyhlašovali určité typy rezervací. Stát se v této věci začal angažovat až na počátku 20.století a jeho první právní úpravy se týkaly přetěžování zvířat využívaných v zemědělství. Jaká je současná právní ochrana zvířat jsme se ptali paní JUDr. Hany Müllerové, Ph.D.z Ústavu státu a práva AV.
Současná právní úprava se u nás zakládá na Zákoně na ochranu zvířat proti týrání, který byl přijat docela brzo po revoluci, v roce 1992. Nastolil docela vysoký status ochrany zvířat. Sice se nazývá Zákon na ochranu zvířat proti týrání, ale upravuje toho mnohem více. Nestanovuje tedy jen, co je týrání a jak je týrání postihováno, ale stanovuje i spoustu dalších věcí, zejména jak se lidé smějí nebo nesmějí chovat k jednotlivým kategoriím zvířat. To jsou jednak zvířata zájmová, která chováme v domácnostech, pak zvířata hospodářská a zvířata pokusná. Také upravuje povinnosti vůči zvířatům při určitých činnostech.
Záběr tohoto zákona je opravdu široký. Rozlišuje také zvířata ztracená, nebo-li zatoulaná, a zvířata opuštěná. To jsou dvě různé věci, v podstatě se liší vztahem majitele ke zvířeti. V případě, že je zvíře ztracené, ale majitel ho hledá, je to něco jiného, než když je zvíře opuštěné, a majitel ho už nadále nechce. Nicméně ten zákon opuštění zvířete zakazuje, dokonce dvojím způsobem – jednak jako takové, jednak to může být považováno za týrání zvířete a hodnoceno jako přestupek.
Ale pokud najdeme na ulici pejska, nevíme, jestli je nebo ztracený, nebo jestli je opuštěný, to se pozná na tom zvířeti jen ve specifických případech, například když najdeme v lese uvázaného psa ke stromu. Pokud tedy nevíme, je vždycky chráněno vlastnické právo původního vlastníka, takže si nemůžeme takové zvíře odvést domů a nechat si ho. Takové zvíře patří určitě do útulku. Útulky jsou zařízení, která většinou zřizují obce, ale existují i útulky soukromé. Obce je zřizují proto, že ze zákona mají povinnost se postarat o opuštěná a zatoulaná zvířata.
Jakou roli v ochraně zvířat sehrávají obce, resp. města? Jsou jen zřizovateli útulků?
Často jsou zřizovateli útulků, ale hrají i další úlohu, a to že mohou vydávat obecní vyhlášky, které se týkají hlavně pohybu zvířat, zejména pohybu psů po území obce. Uvádějí, kdy pes musí mít náhubek, vodítko, že jeho chovatel povinen sbírat exkrementy, do jakých prostor zvíře vůbec nesmí, třeba na dětská hřiště apod. To všechno mohou obce vyhláškami upravit.
Jak velká je pravděpodobnost, že se najde majitel opuštěného zvířete?
To je věc vysloveně z praxe, to mám nepovím, každopádně útulek je povinen po dobu 6 měsíců zvíře ponechat k dispozici původnímu majiteli. Pokud se o něj přihlásí, dostane ho zpátky, musí samozřejmě uhradit všechny náklady za pobyt zvířete v útulku, které mohou být poměrně vysoké. Tady jsme u toho, že úprava, která stanovuje lhůtu 6 měsíců, není moc vhodná. Je to dlouhá doba, náklady na psa v útulku velmi narostou a jsou i případy, kdy pak majitel zvažuje, zda chce psa zpátky. Nyní se uvažuje o zkrácení této lhůty, třeba na 3 měsíce. A až poté může útulek zvíře dát nebo prodat novému majiteli.
Jjak se tedy člověk musí nebo naopak nesmí ke zvířatům chovat? Kdy už se jedná o týrání?
Týrání je Zákonem na ochranu zvířat proti týrání popsáno velmi detailně. Tam je ustanovení, které v bodech a-x vymezuje jednání, které se považuje za týrání. Například omezování výživy nebo napájení zvířete bez důvodu. Samozřejmě, pokud to nařídí veterinární lékař, tak to je něco jiného. Nebo omezování pohybu, jednání, která bez důvodu působí bolest nebo nepřiměřenou bolest apod.
Jak se zachovat, pokud máme podezření, že někdo v našem okolí týrá zvíře? Na koho se v takové situaci obrátit?
Je několik možností, jak se zachovat. Určitě se nedoporučuje to nějakým způsobem řešit samostatně. Osoba, která je svědkem nějakého týrání, nemá žádné pravomoci, takže určitě se nedoporučuje to zvíře chovateli odebrat nebo věc řešit vlastními silami, to by mohlo být i posuzováno jako krádež toho zvířete. Takže je potřeba se obrátit na orgán, který tu pravomoc má - těch orgánů je několik.
Vždycky je možné obrátit se na policii, ať už na státní či obecní. Druhou možností je obrátit se na obecní úřad, to proto, že obecní úřady projednávají přestupky podle Zákona na ochranu zvířat a ukládají pokuty. V Praze je to úřad městské části, ve městech městský úřad. Ovšem nejspecializovanějším orgánem, tím, který toho asi nejvíc zmůže v těchto věcech, je krajská veterinární správa. Tam působí veterinární inspektoři, to jsou veterinární lékaři, kteří jediní jsou způsobilí posoudit, zda v daném případě šlo o týrání či nikoliv. Posuzují zdravotní stav toho zvířete, charakter toho jednání. I v případě, že se obrátíte na policii nebo na obecní úřad, je pravděpodobné, že tyto orgány budou kontaktovat krajskou veterinární správu, aby si vyžádaly její odborné stanovisko.
Co hrozí v takovém případě člověku, který týrá zvíře a zkrátka se na to přijde?
Ty sankce jsou odstupňovány v našem právním řádu, ta méně závažná porušení zákonů jsou hodnocena jako přestupek, což znamená, že je projednává úřad a uděluje se za něj většinou pokuta, pokud jde o jednání závažnější, pak je to trestný čin, který projednává soud, za ten je možné udělit i trest odnětí svobody. Je to tak i v případě týrání zvířat. Ty nejzávažnější případy jsou upraveny přímo v trestním zákoně, jsou tam dvě skutkové podstaty, které se vážou k týrání zvířat. První je případ, kdy je zvíře týráno úmyslně, to je závažnější skutek a je pak možné udělit trest odnětí svobody až na 3 roky. Druhá forma je tzv. nedbalostní, to znamená že chovatel z nedbalosti činil cosi, co bylo kvalifikováno jako týrání zvířat. Tam je možné udělit trest odnětí svobody až do 6 měsíců, a v případě, že se jedná op méně závažná porušení, je to přestupek, za který se uděluje pokuta.
Zmínili jsme , že nemůžeme zvíře opustit, týrání zvířat je výrazně postihováno, jsou ještě další situace, při kterých může právní ochrana zvířatům pomoci?
Určitě bych zdůraznila ochranu hospodářských zvířat . Tvoří velkou kapitolu v zákonu na ochranu zvířat proti týrání, kde jsou detailně upraveny postupy jednotlivých činností se zvířaty a podmínky, za kterých ta zvířata žijí, tj. jejich ustájení, jak často je musí navštěvovat veterinární lékař, podmínky ohledně krmení, napájení. V podstatě základním principem té právní úpravy je, že se vždycky musí vycházet z potřeb daného zvířete. Chovatel musí své postupy přizpůsobit potřebám fyziologickým, biologickým, ale i sociologickým. Jsou totiž druhy, které musejí žít ve skupinách a smí se chovat pouze ve skupinách. Jiná zvířata si zase ve skupinách ubližují, tomu všemu je potřeba vždy chov přizpůsobit
Zvířata se ale chovají do jisté míry i pro zábavu, mám na mysli zoologické zahrady nebo cirkusy. Jak ochrana zvířat funguje tady?
Zoologické zahrady mají svůj zvláštní zákon, Zákon o zoologických zahradách, ale Zákon na ochranu zvířat proti týrání upravuje cosi, co se nazývá veřejné vystoupení zvířat. A to se netýká jen cirkusů, týká se to jakýchkoliv akcí, kde jsou předváděna zvířata. Zákon je v tomto ohledu poměrně přísný, protože za veřejné vystoupení zvířat se považuje i jednorázová akce takového druhu.
Takže i pokud jen jednou chceme předvádět své zvíře na veřejnosti, vztahuje se na to tato úprava. Vyžaduje jednak dokument, který se nazývá Řád ochrany zvířat při veřejném vystoupení, který musí být schválen ministerstvem zemědělství. Tam se popisuje, jaká zvířata budou předváděna, co budou dělat a jak je zajištěna jejich ochrana. Musí se také zajistit, aby tam byl někdo, kdo rozpozná, zda je zvíře v pořádku, případně ho odvede z vystoupení, pokud je nemocné apod. Dále je potřeba vyžádat si předem povolení od obce a také se musí takové veřejné vystoupení předem nahlásit veterinárnímu orgánu - ta úprava je skutečně přísná. Z tohoto hlediska nelze doporučit třeba předvádění zvířat ve školách apod.
Jak je tomu jinde na světě? Asi v Evropě budou právní úpravy podobné, ale jak v jiných zemích?
My máme možnost, díky tomu, že se zabýváme právní ochranou zvířat v rámci projektu Grantové agentury České republiky, a to nám umožňuje zkoumat právní ochranu zvířat poněkud více do hloubky. Máme tedy k dispozici právní úpravy z jiných zemí, které nám dovolují vyhledávat zajímavé přístupy k právní ochraně zvířat, jež u nás neznáme. Umožňují nám inspirovat se pro případné budoucí úpravy našeho práva. V Evropské unii je právní úprava ochrany zvířat harmonizována pouze zčásti. Z větší části mají evropské státy svoje vlastní zákony. Ty právní úpravy v oblasti týrání zvířat se velice liší, povinnosti chovatelů jsou formulovány různým způsobem. Možná bych ze zajímavostí evropských právních úprav uvedla institut, který existuje v Rakousku, je to Ombudsman pro zvířata (Tierschutz ombudsman). Tato funkce umožňuje iniciovat různá právní řízení ve věci ochrany zvířat a zúčastňovat se jich.
Když se zamyslíme nad naší právní úpravou, je tam pro vás něco problematického, něco co by bylo potřeba změnit?
Ano, určitě. Ta právní úprava je sice na vysoké úrovni, ve srovnání s evropskými úpravami, ale přesto jsou tam věci, které působí v praxi potíže. A tady mám na mysli zejména to, že podle současné právní úpravy je velice komplikované odebrat zvíře chovateli, který ho týrá, protože je k tomu zapotřebí zvláštní rozhodnutí, jehož vydání trvá určitou dobu. Takže pokud někam přijde veterinární inspektor a zjistí závažné týrání, je komplikované zvíře okamžitě odebrat.
