Venuše ovládne oblohu
Na večerní obloze můžeme nízko nad jihozápadním obzorem za soumraku spatřit jasně zářící bod. Jde o planetu Venuši, která v následujícím půlroce vzbudí nemalou pozornost.
Venuše je ve sluneční soustavě v pořadí druhou planetou od Slunce. Svou velikostí je velmi podobná Zemi a celá je zahalena do husté i poměrně horké atmosféry s neprůhlednou oblačností. Právě atmosféra odrážející sluneční svit a nepříliš velká vzdálenost od Země z ní činí v průběhu jejího oběhu kolem Slunce třetí nejjasnější objekt na obloze. Jako večernice se v následujících měsících rychle stane dominantním tělesem večerního nebe a její velmi příznivou viditelnost završí na počátku června úkaz století.
Nebeská procházka
Venuše spolu s Merkurem konají na obloze oproti ostatním viditelným planetám poněkud atypický pohyb. Díky tomu, že Země od Slunce obíhá dál než Venuše, pozorujeme pohyb planety po její oběžné dráze takříkajíc zvenčí. V průběhu večerní viditelnosti se planeta nejdříve ukazuje jen krátce po západu Slunce, ale postupně se její viditelnost prodlužuje, až planeta dosáhne největší úhlové vzdálenosti od naší hvězdy a je viditelná i několik hodin po západu Slunce. Poté se začne ke Slunci opět úhlově přibližovat, až se po nějaké době ztratí na soumračné obloze ve sluneční záři. Po několika dnech se pak vyhoupne nad obzor před východem Slunce, kde na ranní obloze vykoná podobný cyklus jako před tím na té večerní. A tak je to stále dokola. Zatímco u Merkuru je takové období večerní nebo ranní viditelnosti otázkou jen několika týdnů, Venuše je od Slunce dál a tudíž je pozorovatelná po několik měsíců. Ačkoliv půlka oběhu Venuše kolem Slunce trvá asi 120 dní, její viditelnost je o asi polovinu té doby delší. Je to způsobeno tím, že během této doby se pohybuje stejným směrem kolem Slunce i naše Země. Pohyb naší planety nám tak viditelnost Venuše prodlužuje.
Venušin srpek
Pozoruhodným důsledkem pohybu Venuše uvnitř zemské dráhy je fakt, že při použití malého dalekohledu můžeme u planety pozorovat fáze jako u Měsíce. Před počátkem večerní viditelnosti je planeta na opačné straně od Slunce než my a odráží světlo podobně jako Měsíc v úplňku. Čím víc se ale od Slunce úhlově vzdaluje na západ, tím víc se na její osvit díváme z boku a planeta má fázi první čtvrti. Při tom se přibližuje k Zemi a její úhlový průměr se výrazně zvětšuje. Nejzajímavější jsou pak poslední týdny před jejím opětovným přiblížením se ke slunečnímu disku na soumračné obloze. Tehdy se dostává téměř mezi Zemi a Slunce, k Zemi je nejblíže a září jen velmi úzkým srpkem podobně jako Měsíc krátce po novu.
Proměnu tváře Venuše z malého kotoučku ve výrazný srpeček lze pozorovat už relativně malým dalekohledem, například loveckým triedrem. Úhlový průměr Venuše se totiž při každém jejím přiblížení k Zemi dostává na hodnotu okolo 40 úhlových vteřin, tedy jen něco málo pod rozlišovací schopnost lidského oka. Pro lepší pozorování je ale samozřejmě vhodné mít dalekohled upevněný na nějakém stativu.
Mimořádná viditelnost
Ač se jasná planeta v tuto dobu za soumraku skrývá ještě dost nízko nad obzorem, čekají nás v následujících měsících skutečně mimořádné pozorovací podmínky. Už na konci roku bude pozorovatelná po západu Slunce přes dvě hodiny, přičemž za soumraku ji najdeme asi 15° vysoko nad jihozápadním obzorem. V té době už bude mít okolo -3,9 magnitudy, což ji učiní po večerním Měsíci nejjasnějším objektem. Její viditelnost se ještě rapidně zlepší na konci ledna a v únoru příštího roku, kdy bude zářit vysoko nad západo-jihozápadem a pozorným hledačům v té době neunikne také níže položená planeta Merkur. Maximální úhlové vzdálenosti od Slunce pak dosáhne 27. března, Venuše bude ležet 46° daleko od slunečního disku. Od té doby se začne doba její viditelnosti pozvolna zkracovat. O měsíc později bude nejjasnější. Naposledy ji jako večernici vyhledáme nesmírně nízko nad západním obzorem ve třetí dekádě května.
Setkání s obrem
V průběhu její večerní viditelnosti se také odehraje hned několik fotogenických nebeských setkání. Kromě úzkého srpku Měsíce, který bude planetu míjet vždy okolo 26. dne v měsíci, to bude i jasná planeta Jupiter. S tou Venuše utvoří dvojici neobvykle výrazných zářících bodů přesně nad západním obzorem 13. března 2012. Planety od sebe budou dělit asi 3°. Nezvykle fotogenická seskupení pak s Jupiterem a Venuší utvoří již zmíněný měsíční srpek 26. února a 26. března. Ve středu 4. dubna se Venuše ocitne velmi blízko překrásné otevřené hvězdokupy Plejády v souhvězdí Býka.
Úkaz století
Ačkoliv nás Venuše jako večernice na soumračné obloze opustí přibližně 25. května, všemu zajímavému konec nebude. Ještě předtím, než se v červenci zase objeví na ranním nebi ve společnosti hvězdných kup a planet v souhvězdí Býka, předvede spektakulární divadlo na denním nebi. Ve středu ráno 6. června totiž dojde doslova k úkazu století – poslednímu přechodu Venuše přes Slunce na dlouhých 105 let. Při něm se temný Venušin kotouček objeví jako pomalu se sunoucí piha na slunečním disku. Z České republiky uvidíme poslední asi 2 hodiny úkazu po východu Slunce. Na pozorování postačí jen bezpečný filtr k pozorování sluneční skvrn nebo zatmění, přes který Venušin kotouček bez obtíží rozeznáme. Další přechod Venuše přes sluneční kotouč nejspíš nikdo dnes žijící nespatří – odehraje se 11. prosince 2117.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
