Jak se žije v ubytovně Merkur na Karvinsku
Byznys s chudobou. Tak ostře nazývají starostové obcí na Karvinsku fungování ubytoven v problémových částech svých měst. Majitelé budov podle nich těží z toho, že poskytují sociálně slabým své pokoje. Problémových nájemníků tak logicky přibývá a starousedlíci z okolí si stěžují na stále větší potíže, hluk, krádeže a výtržnosti. Jak to vypadá například v Havířově kolem ubytovny Merkur, zjišťovala Zblízka redaktorka Andrea Čánová.
Na cestě k ubytovně Merkur míjím nízké řadové domky. Po chodníku jde pomalou chůzí paní Jaroslava Skalová. Bydlí tady přes 30 let: „Bylo to tu tiché, děti si měly kde hrát a teď se podívejte, jak to tu vypadá. Všecko je zdevastované.“
Vypráví mi, jak tady šťastně vychovala své dcery, ale teď, když místo horníků bydlí v nedaleké ubytovně Merkur hodně sociálně nepřizpůsobivých, se její poklidný živo změnil: „Opravdu je to hrozné, nikdy tu nebyla taková kriminalita jako teď. Věčně nám vykrádají sklepy, kola ukradnou. Všichni se sem stahují za těmi, co tu bydlí. Zázemí u nich nacházejí stále další.“
Paní Skálová mě nabádá, aby její slova nevyzněla hanlivě: „Já nejsem rasista, dělala jsem s Romy a vím, že dobře pracovali, byli příjemní, pracovití. Opravdu proti nim nic nemám.“
Ubytovna Merkur se tyčí do výšky, nelze ji přehlédnout. Vysoká, nevzhledná budova, z balkonů visí prádlo. Na dveřích je přilepený papír s docela strohými příkazy: Ubytovací průkaz předložte bez vyzvání. Nebo: Jelikož se na ubytovně zdržují osoby, které zde nemají ubytování, i po návštěvních hodinách, je zaměstnanec nucen zamykat hlavní vchod.
Bydlí tady i pan Josef. Vyzvídám, jak to má s placením: „Tenhle nájem platí sociálka,“ odpovídá. Ptám se na částku: „3700 na osobu. Na pokoji jsme dva.“ Pan Josef říká, že kdyby mu to stát neplatil, sám by na nájemné neměl. Peníze mu přitom nechodí na účet ani je nedostane do ruky. Putují rovnou k majiteli. Jak se pro něj Merkur stal domovem? „Prostě mě vystěhovali kvůli neplacení. Bydlel jsem s tátou, který zemřel, a pak nebylo jak a z čeho platit.“
Ještě krušnější osud má za sebou paní Eliška: „Já jsem se rozvedla a odešla jsem z bytu, protože jsem s mužem nemohla v jednom bytě bydlet a on by se neodstěhoval. Byla jsem venku a pak jsem šla sem. Dvacet let jsem žila na ulici. Nemám zuby, teď si dělám nové, všecky mi vytloukl.“
Merkur přitahuje jako magnet lidi, kteří starousedlíkům z okolí nahánějí strach. Paní Eliška to nepopírá: „Někteří jsou nepřizpůsobiví, hádají se, perou a tak dále. Policie sem celkem často jezdí.“
Ptám se, jestli na pokoji bydlí sama: „Bydlím v jednom pokoji s kamarádkou Janou. Nájem nám platí sociálka. Je to 3 700 na jednu postel, za každou osobu. Sami si to tu platí jen důchodci a pracující. Kdo je na dávkách, tomu to hradí sociálka.“
V současné době bydlí v ubytovně Merkur 210 lidí a podle informací vlastníka budovy je devadesát procent z nich na sociálních dávkách. Ubytoven jako Merkur je přitom na Karvinsku bezpočet. Primátor Havířova Zdeněk Osmanczyk právě v tom vidí největší problém: „Je to výhodný byznys a na takzvané chudobě se nejvíc bohatne. To, co se tu děje dneska, je zářným příkladem. V mnoha věcech jsme tady bezmocní.“
Petr Handl z firmy RPG, které ubytovna Merkur patří, to ale odmítá: „Pokud se někdo domnívá, že může být dobrým byznysem to, že si do domu nastěhujete lidi, kteří budovu velmi brzy zničí a vy musíte opět investovat do oprav, pak se velmi mýlí.“
