Deset archeologických objevů roku 2011

19. prosinec 2011

Časopis Archeology vybral z nepřeberné záplavy archeologických objevů uskutečněných v roce 2011 desítku nejvýznamnějších. Pro nás je jistě zajímavé, že jeden z nálezů pochází z České republiky.

Na první místo mezi letošními archeologickými „nej“ staví redakce časopisu Archeology tisíc let starý hrob vikingského velmože objevený na západním pobřeží Skotska poblíž Adnamurchanu. Muž ležel v pět metrů dlouhém člunu se všemi svými zbraněmi. V blízkosti hrobu nebylo odhaleno žádné vikingské sídlo, a tak je záhadou, proč si Vikingové vybrali pro pohřeb významného bojovníka tak odlehlé místo.

Další významný objev se odehrál v jordánském Wadi Fayan, kde archeologové narazili na zbytky stavby staré 11 700 let. Patří k nejstarším svědectvím o přechodu lidí od potulného života lovců a sběračů k usedlému životnímu stylu zemědělců.

Trojici na pomyslném stupni vítězů kompletuje nález ostatků jihoafrického australopitéka Australiopithecus sediba. V současnosti jeho nálezci organizují mezinárodní projekt, který má prověřit možnost, že se na fosilii staré bezmála 2 miliony let zachovala zkamenělá pokožka.

Dalším archeologickým počinem, jenž zaujal časopis Archeology, je práce týmu vedeného Meitje Germonpréovou z bruselského Královského přírodovědného muzea. Vědci popsali hned trojici lebek, které sice na první pohled vypadají jako vlčí, ale nesou celou řadu znaků typických pro domácí psy. Lebky jsou více než 30 000 let staré a pocházejí ze vzdálených lokalit. Jedna byla objevena v Předností na Moravě. Na jejím prozkoumaní se podílela i česká archeoložka Martina Lázničková-Galetová z Moravského zemského muzea.

Studie publikovaná v Journal of Archaelogical Science dokazuje, že pravěcí lidé domestikovali vlky a využívali je zřejmě k lovu a k transportu nákladu. Tito pravěcí psi připomínali vzhledem dnešní sibiřské husky, ale byli celkově mohutnější. Lebka nalezená v Předmostí patří asi 7tému psovi a má v tlamě zastrčený kus mamutí kosti. Podle Germonpréové a jejích kolegů vložili pravěcí lidé z Předmostí mrtvému psovi kost do tlamy po smrti v rámci nějakého rituálu. Pokud byl mrtvý pes předmětem jakýchkoli obřadů, svědčí to o velmi pevném poutu, jež člověka a psa v pravěku vázalo.

Zvukovou podobu tohoto článku můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru v pátek 16. 12. 2011 v 9:00.

autor: Jaroslav Petr
Spustit audio