Zdraví se skrývá v léčivých houbách
Mykolog Ing. Ivan Jablonský, odborník na pěstování léčivých hub a rostlin používaných v tradiční čínské medicíně, hovoří o léčivých houbách, jejich účincích a využití v běžné praxi.
Daly by se tam, kde v současné době není sníh, ještě najít nějaké zajímavé houby?
Některé druhy hub ještě rostou, pravá zima dosud nenastala, Určitě najdete tradiční houby dřevní nebo dřevokazné, jako je vánoční houba penízovka a nebo hlíva ústřičná. Shodou okolností jsou obě houby jedlé a léčivé.
Kolik druhů hub má léčivé účinky?
Na světě je podle odhadů 40 000 druhů hub. A ještě hodně jich je neobjevených – pojmenováno je totiž pouze 14 000, ostatní nalezneme zejména v moři a nebyly ještě popsány. A z tohoto množství je 2000 hub jedlých. A z těch 2000 jedlých je 300 druhů hub léčivých. Samozřejmě, některé se používají více, některé méně. V Evropě máme mykofily, národy, kteří houby sbírají, většinou se jedná o národy slovanské. Hranice této zvyklosti vede od severu k jihu podél naší západní hranice. A od ní na západ jsou mykofobové, to jsou lidé, kteří se hub bojí a nekonzumují je. Člověk se tomu nakonec ani nediví, vždyť houba najednou vyroste přes noc, v temnu, ve vlhku...houby dostávaly i ošklivé názvy. Angličani třeba rozlišují dvě skupiny hub. Jedlé a nejedlé. Těm jedlým říkají „mushrooms“ a těm nejedlým „toadstools“, tedy židle pro ropuchu. Stejný ekvivalent existuje v holandštině. I u nás jsou takové názvy pro houby, například kolem Brna se houbám neřekne jinak než žabiny. Zvykem v západní Evropě je houby nesbírat, ale koupit je. Žampiony jsou velmi populární. Ale ten stejný žampion by v lese nesebrali. Znám mykologa, který chodí na houby v rukavicích, protože se obává, že když je houba jedovatá, mohla by mu způsobit nějaký ekzém.
Existují záznamy o tom, kdo poprvé vyrazil za houbami do lesa?
Do lesa ne, ale do hor. Byl to Őtzi, ledový muž, jehož tělo bylo před několika lety nalezeno v Alpách na pomezí Rakouska a Itálie a jehož tělo leželo v ledu po dobu 5 tisíc let. A jak vědci prohlíželi mumii, bylo zjištěno, že měl u sebe dvě houby, trudnatec kopytovitý a březovník obecný. A obě houby jsou léčivé. Shodou okolností Őtzi trpěl jedním parazitem a potom byl zraněn. Jedna z těch hub se používá právě proti parazitům a druhou houbou zastavoval krvácení. To je tedy nestarší dochovaná informace o tom, jak naši předkové v Evropě používali léčivé houby.
Takže se dá předpokládat, že už měl o jejich léčivých účincích povědomí?
Určitě, ty houby neměl u sebe zbytečně.
Jak se na léčivé účinky vlastně přicházelo?
Metodou pokus-omyl. Když se první člověk otrávil po muchomůrkách, tak už se nejedly. Lidé neměli možnost něco exaktně zjišťovat. I v Asii byla ta zkušenost velmi stará, již před mnoha sty léty existovaly bylináře a informace o tom, kolik druhů hub se využívá pro jejich léčivé účinky. Speciálně v Číně, odkud tradice léčení houbami pochází, využívají lékaři tradiční čínské medicíny nejméně 20 druhů, některé z nich se dají nalézt i u nás. Houby jsou součástí různých lékopisů a i u nás, když jdete k lékaři tradiční čínské medicíny, tak v kombinovaných přípravcích naleznete jednu i více hub.
U nás panuje mýtus, že houba je buď pro tělo úplně nicotná, protože je to pouze hmota s vodou, anebo naopak může být nebezpečná v tom, že na sebe váže škodliviny, těžké kovy, radiaci apod. Takže v letošním roce mnozí bili na poplach, že by se houby vůbec neměly sbírat, a to v souvislosti s katastrofou japonské jaderné elektrárny ve Fukušimě.
Pravda je ta, že houba obsahuje velké množství vody, většinou u běžných hub 90%, u chorošovitých hub je obsah vody menší. A také je pravda, že houba má schopnost do sebe více než rostliny nasávat různé látky, speciálně např. těžké kovy, polychlorované uhlovodíky apod. Proto je třeba dbát při sběru hub na to, zda se nevyskytují v okolí velkých průmyslových objektů, dálnic. Když si kupujeme houby v obchodě, máme jistotu, že při jejich pěstování byla dodržena určitá pravidla, tj. že všechny substráty, které se používají k pěstování, musí mít pěstitel prověřené, speciálně na obsah těžkých kovů. U pěstovaných hub je tedy jistota, že se s kontaminací nemůžeme potkat.
Můžeme si doma pěstovat všechny druhy hub?
Jsou houby, které se pěstují snadno, třeba houby dřevní a nebo známé žampiony. Ale nemůžeme zatím pěstovat houby mykorhizní, mezi které patří i hříbky.
Které naše léčivé houby stojí za to mít doma po celý rok?
Hlavní houba, která se u nás konzumuje zejména v poslední době a která se i pěstuje, je hlíva ústřičná. Vedle hlívy ústřičné existuje ještě celá řada dalších hlív – hlíva plicní nebo hlíva citrónová, které mají stejné léčivé vlastnosti. Především obsahují glukany, to jsou polysacharidy, které v našem trávicím traktu vybuzují komponenty imunitního systému, lymfocyty, k tomu, aby se více množily, aby byly aktivnější. Zvyšuje se tak obranyschopnost organismu, což pomáhá starým lidem, v období chřipek, jako doplňková léčba lidem s následky po chemoterapii nebo radioterapii. Je to houby chutná, která se hodí k přípravě řady jídel, a současně má i léčivé účinky.
Je lepší koupit houbu čerstvou, resp. ji pak zamrazit či usušit, nebo se nemusíme bát koupit houbu přímo sušenou či zpracovanou v různých preparátech? Jsou i potom její účinky zachovány? Udává se, třeba i u jiných rostlinných přípravků, že je v léčivu větší koncentrace léčivých látek a účinek je silnější než ten získaný přímo z houby či bylinky.
U hlívy je úplně jedno, jestli máte čerstvou houbu nebo jestli kupujete v lékárně kapsle, které jsou naplněny jemně mletým práškem z hlívy ústřičné, ty účinky jsou stejné. Když si například houbu vypěstujete nebo najdete ve větším množství, lze ji nastrouhat nebo jemně nakrájet, usušit v kruhové sušičce, tak aby se usušilo celé množství při kontrolované teplotě, a pak jemně umlít na kávovém mlýnku. Prášek pak přidávám třeba do cereální snídaně nebo do polévky. Hlíva má také výhodu v tom, že má neutrální chuť. Je slabě houbová, není hořká, nemá nepříjemnou chuť a v podobě prášku ji snesou i lidé, kteří houby jinak neradi konzumují. Z konference o léčivých houbách v Chorvatsku vyplynulo memorandum, které uvádí, že k tomu, aby si člověk udržel trvale imunitu, doporučuje se konzumovat denně 50 gramů čerstvých hub například té hlívy, anebo 5 gramů hub sušených. Hlíva konkrétně má také 10% sušiny, to znamená 90% vody, a vedle glukanů obsahuje ještě celou řadu dalších látek, například lovostatin, což je lék, který se používá pro snížení cholesterolu. U starších osob, které mají problémy se zvýšeným cholesterolem, se doporučuje tuto houbu nebo přípravky z ní konzumovat.
Ani dlouhodobé užívání není na závadu?
Není to problém, naopak, člověk si potom může být jist, že bude mít imunitu nadále zvýšenou. I mladý člověk, sportovec, který si potřebuje udržovat kondici.
Zmínili jsme tedy blahodárnost hlívy ústřičné. Které další houby by neměly chybět u nás doma?
Existují ještě další dvě houby, které jsou dost využívány v kuchyni a také v tradiční medicíně v Číně a v Japonsku – je to houževnatec jedlý, kterému se říká shitake, a bolcovitka ucho Jidášovo. Shitake je houba rostoucí na dřevě, která má zajímavou chuť. Kromě toho, že chutná po houbách, je i sladká, to způsobují ty léčivé glukany, a je také velmi aromatická. Tato houba byla zkoušena na pacientech, kteří byli ozářeni po výbuchu v Hirošimě a Nagasaki, kdy byly testovány desítky různých hub a rostlin. A právě shitake podnítila tvorbu bílých krvinek u těchto postižených pacientů. Od té doby se stala středem zájmu lékařů, byla velmi studována, dokonce z ní byl izolován glukan lentinan, který se v Japonsku injekčně používá jako velmi účinný lék proti nádorovým onemocněním.
Tyto houby seženeme u nás? Třeba v prodejnách s čínskými potravinami?
Shitake seženeme buď v čerstvém stavu ve velkých obchodních domech nebo v obchodech se zdravou výživou, lze ji sehnat i sušenou. Používá se zhruba ve stejném množství jako hlíva ústřičná. Máme-li sušenou houbu, doporučuje se ji namočit ve vlažném mléce na dobu půl hodiny, pak se dá upravit úplně stejně jako houba čerstvá.
A ještě vás poprosím o představení Jidášova ucha.
Jidášovo ucho je také houba léčivá, obsahuje některé polysacharidy. Kuchyňsky se upravuje tak, že se nakrájí a přidá do polévek nebo do salátů. Nemá žádnou chuť, ale je křupavá. Touto vlastností jídlo vylepšuje.
