Velká inventura v lesích: odborníci měří a počítají stromy

Jsme ve Žďárských Vrších nedaleko Fryšavy pod Žákovou horou. Odborníci z Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů právě vykládají své vybavení. Vracejí se sem po deseti letech, aby zjistili, jak se les změnil.

„Na les nahlížíme jako na významnou složku ekosystému a součást životního prostředí v České republice. Jedná se o obnovitelný zdroj dřeva a energie. Abychom se mohli rozhodovat, jak máme správně hospodařit a jak s lesem naložíme v budoucnu, musíme mít k dispozici komplexní databázi a data,“ říká Jiří Nechvíle, který skupinu vede.

Společně s kolegy teď musí najít přesný střed plochy, která se před deseti lety zkoumala. Jedině tak totiž pozná, který strom je který. Pod zemí je kvůli tomu ukryta kovová tyč určující onen střed. Ukazuje mi ho Pavel Flídr z Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů: „Podle toho poznáme, že jsme na místě. Dojeli jsme sem autem a víme, že tohle je střed plochy podle měřítka nějakých 50–100 metrů.“ Pavel Flídr spouští počítač a GPS navigaci, abychom zkoumané místo našli.

Jiří Nechvíle pak spustí digitální kompas a postupně se posunujeme na správné místo. Pyšně předvádí techniku, kterou mají k dispozici: „Udám si směr, to mi hlásí azimut 78. Tahle sestava i s GPS dohromady stojí tak tři čtvrtě miliónu. Jsme na ni velice hrdí.“ A pokračuje v měření: „Azimut 88 a vzdálenost 108 metrů. Takže když půjdeme 108 metrů tímto směrem, měli bychom dojít na správné místo.“

Tady už přicházejí na řadu moderní měřicí přístroje. Laser, kterým se dá změřit i výška stromu nebo jejich šířka i v sedmi metrech. Digitální průměrka, se kterou se dálkově data přenášejí do počítače. Vedoucí skupiny Jiří Nechvíle hlásí, že první strom je zaznamenán. Dali mu číslo 1.

Odborníci otevřeli kufřík s náčiním. Ptám se, co všechno tam je a čemu to slouží.Další člen skupiny Michal Beneš ukazuje: „Je tu digitální průměrka, svinovací pásmo, kterým se měří třeba čerstvé nebo i staré pařezy. Počítá se i s tím, že některé stromy, které jsme v minulosti měřili, budou pokácené. Dál tu máme přírůstový nebozez, kterým se dá ověřit věk stromů.“ „Ten se ale používá minimálně, protože se jedná o destruktivní metodu. Pracujeme s ním jenom v případě, že nejsme schopni věk stromu jinak zjistit,“ podotýká Jiří Nechvíle.

Takže už máme strom číslo 1. Nejedná se o pařez, je to stojící strom. Odborníci ho kontrolují a konstatují, že je to přežívající kmen. „V minulosti se zde prováděl výchovný zásah. Při těžbě dřeva se někdy odře stojící strom, do té rány se mohou dát houbové patogeny, které narušují strukturu dřeva. To je například tento případ,“ ukazuje jeden ze členů skupiny.

„Zajímá nás taky, jestli je kmen rozdvojen do metru třiceti, takzvaný dvoják. V tomhle případě není a zajímá mě, jak vypadá nahoře. Kolega se podívá z větší dálky, aby viděl, jestli je koruna v pořádku. Může mít třeba vrškový zlom, náhradní vrchol nebo něco takového. Vidíme, že to je v pořádku, takže máme základní údaje.“

Přesnost každého měření a skutečnost, že se provádí na čtrnácti tisících místech v celém Česku, umožní lesníkům získat data, se kterými se bude dát do budoucna pracovat. Popis stromů je velmi podrobný, dva z pracovníků dokonce chodí pod korunou, aby zaznamenali její tvar. Na místě se zkoumá i výskyt rostlin a jejich druhy, vlastnosti půdy, odumřelé dříví a podobně. Skupina tady zůstane ještě několik hodin.