Umění přečkat zimu
Rostlinám vadí chlad, mráz i sněhová pokrývka, která brání průniku světla k listům, pokud neopadaly. Stromy trpí v zimě také nedostatkem vody, protože půda je zamrzlá. O tom, jak rostliny přečkávají zimu, hovoří Helena Štorchová z Ústavu experimentální botaniky AV.
Rostliny přečkávají zimu velmi rozmanitým způsobem. Některé přežívají jen v podobě semínek, spór, to jsou jednoletky. Některé rostliny se rozhodly přežívat zimu v podobě cibulí a hlíz, to jsou známé trvalky – krokusy, sněženky apod. Všichni víme, že sněženka vykvétá velmi brzy na jaře, už v únoru. Spojila tak příjemné s užitečným, protože takto nejen přečká zimu, ale má i dostatek živin, aby vykvetla na jaře velmi brzy, a tak se zbavila konkurence trav, lopuchů a jiných zastiňujících rostlin.
Zvláštní kategorií jsou stromy. Většina jehličnanů, samozřejmě kromě modřínů, si listí ponechává. Jehličí má tuhý povrch, a proto je odpar u smrků mnohem menší než například u měkkolistých lip. Opadavé stromy se zimě přizpůsobují jinak.
Přizpůsobují se velmi promyšleně, jak bychom asi řekli, kdybychom mluvili o člověku. Všichni znají barevnou krásu podzimu, kdy listí ztrácí zelenou barvu a zbarvuje se dožluta, dočervena. To není pro naši radost, to je součást životní strategie stromu. Zelené barvivo je rozloženo na cukry, aminokyseliny a další organické látky, jež se postupně stěhují z listů do kořene. V listech zůstávají žlutá, červená barviva, karoteny apod., které v létě nevidíme.
Strom si tak živiny uchová do příštího roku a zároveň se zbaví listové plochy, která by mu v zimě jen vadila, protože by zmrzla. Podle čeho vlastně rostlina pozná, že se má připravit ke spánku?
Rostlina se samozřejmě orientuje podle teploty, ale to by nestačilo, v poslední době si počasí dělá co chce, jsou velké teplotní výkyvy. To by mohlo rostlinu zmást, a tak se musí spolehnout na něco trvalejšího, a to je délka dne.
Rostliny tedy integrují informace ze dvou okruhů – jednak „měří teplotu“ a jednak jsou schopné vnímat délku dne. A podle toho poznají, kdy mají spát a kdy vstávat.
K tomu mají samozřejmě řadu prostředků, mezi nimi také hormony. Jeden z nich můžeme nazvat hormonem spánkovým, je to kyselina abscisová, která je odpovědná za řadu pochodů, které v zimě u rostlin pozorujeme. Ať už je to opad listů nebo dormantní stav listových pupenů.
Například strom v zimě vypadá, jako by byl mrtvý, ale on pouze nemá listy, neprovádí fotosyntézu, živiny pro svůj základní metabolismus čerpá ze zásobních pletiv. O tom se můžeme přesvědčit třeba o Vánocích. Pokud někdo na svatou Barboru utrhne snítku třešně, ta ve světle a teple domova na Vánoce pravděpodobně rozkvete. Má to ale jeden háček – rostlina musí projít alespoň několikadenním mrazem. Pokud bychom větvičku ulomili už v listopadu před prvními mrazy, pravděpodobně by nevykvetla.
