V Orlických horách poznají všechna zemětřesení světa
Za minulého režimu to bylo přísně střežené armádní pracoviště, které monitorovalo jaderné výbuchy, třeba v americké Nevadě nebo na francouzských atolech. Dnes armádní seismologové monitorují zemětřesení po celé Zemi. Jejich měření využívají vědci z celého světa, ale také český integrovaný záchranný systém. Stanici Polom najdeme jen dva kilometry od vesničky Sedloňov v Orlických horách. Na pracoviště Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu se teď podíváme Zblízka s Jiřím Fremuthem.
Můj průvodce, seismolog Jaroslav Pokorný, mě vede do bunkru z roku 1938, kde jsou umístěny seismické snímače. Sestupujeme na nejnižší místo tohoto objektu, který leží zhruba sedm metrů pod zemským povrchem. Srdcem stanice jsou seismické přístroje. Jsou tak citlivé, že zaregistrují i to, že jsme tady a mluvíme spolu. Ptám se na kvádr o rozměrech třikrát čtyři metry, který vede přímo až na podloží:
„Kvádr je přibetonován na skálu, která je hluboko vrostlá směrem k jádru Země. Ta skála je určená a trefená tak přesně, že je na tomto místě opravdu možné sejmout zemětřesení z celého povrchu naší planety,“ vysvětluje Jaroslav Pokorný.
Dalším důvodem, proč je zařízení tady v Orlických horách, je seismický klid. V okolí není velká silnice, nevede tudy železnice a citlivé přístroje neruší ani průmysl: „Situace se vyhodnocuje nepřetržitě 24 hodin denně. V případě nebezpečí zemětřesení s bořivými a ničivými účinky odesíláme záchranářům varovnou zprávu na integrovaný záchranný systém.“
Otřesy staré několik minut i 39 let
Z prvorepublikového bunkru jde signál od přístrojů do nenápadné budovy. Tady ho vidí operátor na obrazovce počítače, ale také na klasickém seismografu. Na obzvlášť silné otřesy upozorní zvukový signál Vratislava Světlíka: „To, co slyšíme, je příchod signálu na analogický záznam. O jaký jev se jedná, to už poznáme podle vlastní zkušenosti.“
Na papírovém kotouči vidíme jedno zemětřesení, které se odehrálo dnes v noci: „Ve 3.30, je to oblast středního Turecka o síle asi 5,5 stupně Richterovy stupnice a v hloubce asi 5 kilometrů,“ objasňuje Vratislav Světlík. O otřesech silnějších než pět stupňů v oblasti Evropy už odsud musejí odesílat varovné hlášení.
Stanice uchovává záznamy za celých 39 let své existence. Jaroslav Pokorný mi ukazuje pás papíru starý půl roku, který je plný změti čar:
„Toto je ničivé zemětřesení v Japonsku z letošního roku, které poničilo elektrárnu Fukušima. Tady je vidět nástup, začátek zemětřesení, kdy analogová rafička šla několik minut úplně na dorazy. Pak se situace zklidňovala. Signál z Japonska se na našich seismometrech objeví zhruba po 12 minutách. Už tehdy bylo vidět, že tam opravdu půjde o poměrně velkou katastrofu.“
Dřív sledovali jaderné výbuchy, dnes pomáhají záchranářům
Seismologickou stanici vybudovala československá armáda v roce 1972. Velitel stanice Jiří Skladowski prozrazuje: „Bylo v zájmu celé Varšavské smlouvy sledovat jaderné výbuchy, které byly iniciovány tehdejšími protivníky. Data se předávala do Moskvy na tehdejší velín.“
Nenápadný areál je obehnaný vysokým plotem. Do roku 1989 se jednalo o pečlivě střežené a utajované zařízení. Dnes slouží nejen armádě, ale také vědcům nebo civilní ochraně.
Seismolog Jaroslav Pokorný vysvětluje: „Když se podíváte na 24hodinový zápis, vidíte, že se na Zemi neustále někde něco děje. Ať už je to klasické přírodní zemětřesení, nebo otřesy způsobené průmyslovou činností, což jsou doly. Třeba Ostravsko-karvinskou pánev si tady pěkně sejmeme. Všechno tady máme a záleží hlavně na operátorovi, aby dokázal správně vyhodnotit, o co jde. Pokud se objeví opravdu veliké zemětřesení, vydá varovnou zprávu pro integrovaný záchranný systém.“
