Adam Černý: Primárky francouzské levice. Jak se neničit vzájemnými půtkami

13. leden 2017

Po takřka pěti letech u moci se francouzská levice nachází v politováníhodném stavu. Prezident Francois Hollande se jako hlava státu tváří v tvář historicky nízké popularitě a nezaměstnanosti, stále se pohybující okolo pěti procent, ani nemohl odvážit pokusit získat druhý mandát.

Jeho reformní kroky k uvolnění pracovního trhu svázaného takovým množstvím předpisů, že by dohromady daly svazek o několika tisíci stránkách, ani nestačily nastartovat ekonomický růst a zároveň obnažily letité spory uvnitř Socialistické strany.

Proto první ze tří televizních debat, která se odehrála ve čtvrtek večer, při níž se představili uchazeči o vedení levice, se ze všeho nejvíce blížila našlapování kolem horkých vajec, které bylo místy tak opatrné, že muselo diváky začít nudit, místo, aby jim dodalo chuť odevzdat socialistům hlasy v jarních volbách, které nejdříve rozhodnou o příštím prezidentovi a potom o novém složení Národního shromáždění.

Silné taktické sevření

V nejtěžším postavení mezi adepty na vítěze socialistických primárek se nachází Manuel Valls, který jako bývalý premiér nese značný díl spoluodpovědnosti za Hollandovo prezidentství, a to navzdory tomu, že to byl právě on, kdo se snažil prosazovat ekonomické reformy, třebas i za použití sporných prezidentských dekretů, které umožňuje ústava V. republiky. Vallsovou jedinou výhodou bylo, že takřka všichni jeho rivalové byli v minulých letech také členy vlády levice, takže se ani oni nemohou zříkat svého dílu odpovědnosti.

Logo

Výsledky průzkumů veřejného mínění jim navíc vzkazují, že vítěz socialistických primárek nemá velkou naději postoupit do druhého kola prezidentských voleb, v němž se nejspíše utká kandidát tradiční pravice Francois Fillon s předsedkyní pravicově populistické Národní fronty Marine Le Penovou.

Šance předáků socialistů oslabuje konkurence zleva i ze středu. S ostře levicovým programem se hlásí kandidát Jean-Luc Melenchon, zatímco hlasy voličů levého středu usiluje získat bývalý ministr hospodářství Emmanuel Macron.

Tak silné taktické sevření vede část socialistů k úvahám, zda by nebylo ve volbách výhodnější podpořit mladistvě vyhlížejícího Emmanuela Macrona v naději, že právě on by mohl proniknout do prezidentského finále.

Protože hlavním úkolem levice po takřka pěti letech u moci není, jak se pokusit ji znovu získat, ale jak se neničit vzájemnými vnitřními půtkami a pokusit se zachovat co nejvíce vlivu do budoucna a připravit se ne na letošní volby, ale na ty, které se uskuteční až za dalších pět let.

autor: Adam Černý
Spustit audio