Alexandr Mitrofanov: Poslankyně Savčenková aneb Když se voják dá na politiku

Člověk nezklamal. Ať má o Savčenkové kdo chce jaké chce mínění, popírat jednu věc by bylo hloupé. Prošla očistcem ruského věznění a pseudosoudu, který ji poslal na 22 let do nesvobody. Když říká, že byla rozhodnuta se nepodřídit a bylo jí jedno, zda by našla vysvobození v návratu domů, či v dobrovolném odchodu ze života, není důvod jí nevěřit.

Odhlédnuto od politiky, válek a všeho, co je spojeno s prostředím, do něhož se Savčenková zapojila po ruském věznění, jde o ukázku hodnot, které se u nás příliš nenosí. Standardní je spíše chování, při němž se nepovažuje za nic špatného měnit dresy, názory, šéfy, kterým se slouží, a myslet hlavně na zisk, který z toho budu mít. Naopak člověk, který trvá na silném názoru, bývá vnímán buď jako blázen, nebo jako nebezpečný stoupenec příliš pevných postojů, s nímž není radno nic mít, protože neumí včas zavětřit a předvést korouhvičku.

Hrdinové musí zemřít

Nadija Savčenková ale do Prahy nepřijela jako soukromá osoba. Je političkou. Dobrovolně. Jako voják si uložila úkol: naučit se, jak to v nové sféře činnosti chodí, a být lidu Ukrajiny užitečná tam, kde ji bude chtít mít. A se stejnou zatvrzelostí, s níž snášela přihlouplé vtípky mužů v armádě, s níž šla do války a pak přemáhala ubíjející stovky dnů v zajetí, se vrhla do politiky tak, jak uznala za vhodné.

Nadija Savčenková strávila několik dnů v Praze |foto: ČTK,ČTK

Podle Savčenkové politika má totiž být nepolitická a bez účasti stran. To je negace. Pozitivní část jejích představ je mlhavá. Prý se mají sjednotit lidé dobré vůle, aby bylo jim i zemi dobře. RUNA, uskupení, které založila, není nijak populární. Neprošlo samozřejmě žádnými volbami, takže nelze říci, že političku Savčenkovou lidé nechtějí a její pojetí politiky bez politiky nepovažují za užitečné. Přesto jde poté, co se rozhádala se svou původní stranou Vlast, o varovný signál, že může v této své činnosti skončit.

Nadija je si toho vědoma. Vysvětluje si to ale podobně jako náš Andrej Babiš. Za všechno můžou zlí a záškodničtí protivníci, kterými jsou tradiční politici a také tradiční média, která nesdílejí její pozici. Chleba se lámal především nad jejím počínáním ve věci ukrajinských zajatců v Rusku. Není to náhoda, že Savčenková o sobě říká, že byla vycvičena pro osamělý boj. Její akce se podobají práci partyzána, který je přesvědčen, že nepřátelské vlaky, které vykolejí, přiblíží konec války.

Jestliže se však díky jejím nestandardním krokům podaří, že se zajatci vrátí domů k rodinám, bude to lidsky záslužné. Ale může se stát, že práce osamělé vlčice povede ke zklamáním a pak ji příbuzní zajatců naopak zatratí. Savčenková je na to připravena: „Hrdinové musí zemřít, aby zůstali hrdiny. Když přežijí, budou po nich možná házet kameny.“

Je dobře, že jsme mohli tuto osobnost poznat blíže.

Autor je komentátorem deníku Právo.