Americký vojenský miniraketoplán odstartoval počtvrté

25. květen 2015

Bezpilotní miniraketoplán typu X-37B amerického vojenského letectva odstartoval ve středu z Mysu Canaveral k již čtvrté tajné misi. Na nízkou oběžnou dráhu jej vynesla opět raketa Atlas V, v režii konsorcia United Launch Alliance (ULA). Poprvé však bylo k jeho tajnému vojenskému programu připojeno i několik civilních složek. Jeho mise tak není úplně tajná.

Americké vojenské letectvo (USAF) má nyní k dispozici dva bezpilotní kosmické miniraketoplány s typovým označením X-37B. Jejich výrobcem je firma Boeing. Po misi prvního stroje, která nesla označení Orbital Test Vehicle, OTV-1, a trvala 225 dní, se na cestu vydal také druhý stroj, pod označením mise jako OTV-2. Na oběžné dráze strávil tento miniraketoplán více než 15 měsíců, přesněji 469 dní. 11. prosince roku 2012 pak odstartoval první stroj pomocí nosné rakety Atlas V na celkově třetí misi, OTV-3, která trvala celých 675 dní. Tak dlouhé lety jsou samozřejmě možné jen díky tomu, že miniraketoplán typu X-37B nenese na své palubě lidskou posádku a proto nemá omezení, plynoucí z nutnosti zabezpečovat pro kosmonauty podmínky života. Tento zatím nejmenší raketoplán v historii kosmických letů měří na délku 9 metrů a váží kolem 5 tun. Jeho tepelný štít je odolnější než tepelný štít velkých raketoplánů typu Space Shuttle. Zatím nebylo oznámeno, kdy současná čtvrtá mise skončí, ale podle odborníků bude trvat nejméně 200 dní.

Čtvrtá mise se liší

Na rozdíl od minulých letů američtí vojáci částečně uveřejnili, jaké technologie se budou během letu zkoušet a jaký civilní náklad bude současně s raketoplánem vynesen do kosmu. Raketoplán bude mimo jiné testovat nový motor, pracující na základě elektromagnetického Hallova jevu. Jde vlastně o iontový motor, který pracuje na principu urychlení iontů v elektrickém poli. Nejdříve v něm probíhá ionizace plynné pracovní látky (xenonu), a to prostřednictvím jejího bombardování urychlenými elektrony. Následně vzniklé a urychlené ionty opouštějí trysku vyšší rychlostí než spaliny konvenčních raketových motorů, pracujících s chemickým palivem a okysličovadlem. Tah iontových motorů je sice mnohem menší než mají běžné raketové motory, pro urychlení však potřebují méně pohonné látky a mohou být v provozu dlouhodobě. Na palubě raketoplánu se také nachází asi stovka nových materiálů, u nichž chce americká kosmická agentura NASA vyzkoušet, jak budou reagovat na podmínky kosmického prostředí.

Bezpilotní miniraketoplán typu X-37B amerického vojenského letectva před startem na Mysu Canaveral

Na palubě solární plachetnice

Raketoplán však tentokrát nebyl jediným nákladem, který nosná raketa Atlas do kosmu vynesla. Spolu s ním byla na palubě umístěna i civilní solární plachetnice LightSail-A, kterou k misi připravila vědecká společnost The Planetary Society společně s agenturou NASA. Tato družice asi za měsíc na oběžné dráze roztáhne svoji odrazivou mylarovou plachtu o ploše 32 metrů čtverečních. Plachta umí využívat energie a hybnosti fotonů vyzářených Sluncem. Pomocí její nastavitelné orientace pak bude moci družice provádět různé manévry. Životnost plachetnice však bude tentokrát omezena jen na několik dní, než těleso shoří v atmosféře. Kromě plachetnice, která má v nerozbaleném stavu tvar tří standardizovaných krychlí o velikosti jednoho litru (tzv. CubeSatů) a hmotnost 4,5 kg, bylo na palubě přítomno i několik dalších krychlových družic podobného typu, se souhrnným názvem nákladu UltraSAT.

Vnitřní vybavení a parametry bezpilotního miniraketoplánu typu X-37B

Jak lze usuzovat z extrémní délky mise, hlavním úkolem miniraketoplánu zůstává i nadále vojenské poslání, včetně špionáže a testování špionážních senzorů. Spekulovalo se také o tom, že na jeho palubě může být nějaká tajná vesmírná zbraň, ale tuto možnost představitelé amerického letectva odmítli.

Zdroje: USAF, ExtremeTech 1, ExtremeTech 2, Space.com 1, Space.com 2, Space.com 3, Space.com 4, Space.com 5, Centauri Dreams, SpaceDaily, NASA Spaceflight, AmericaSpace, ULA (PDF)

autor: Pavel Vachtl
Spustit audio