Babičkám lidstvo vděčí za dlouhověkost – i za monogamii
Roli babiček není radno podceňovat. Právě jim totiž lidstvo – tedy přinejmenším jeho ženská část – vděčí za svou dlouhověkost. Ženy žijí – na rozdíl od samiček jiných druhů savců – i dlouho poté, co skončí období jejich plodnosti. Čím je to dané?
Podle antropologů za to může již tisíce let trvající angažovanost babiček při výchově vnoučat. Ta totiž nabízí lidstvu evoluční výhody.
Jak uvádí rakouský list Der Standard, z hlediska evoluce byla pomoc babiček při péči o malé děti zásadně důležitá – zvyšovala totiž jejich šanci na přežití.
V důsledku toho se jako dominantní prosadily geny těch rodin, ve kterých se babičky dožívaly obzvlášť vysokého věku.
Tuto teorii už v 90. letech minulého století vědecky podložila antropoložka Kristen Hawkesová z univerzity v americkém Utahu.
Tato odbornice zkoumala životní návyky kmene Hadza žijícího v Tanzanii, jehož příslušníci se živí převážně lovem a sběrem plodů.
Potravu – většinou se jedná o vyhrabané kořínky a hlízy – pro malé, už nekojené děti u tohoto kmene obstarávají babičky, zatímco matky už většinou mívají u prsu dalšího kojence.
Hawkesová se studiu kmene Hadza věnuje dlouhodobě. Nyní přišla s novou teorií, kterou otiskla v časopise Akademie věd Spojených států. Tvrdí v ní, že prodlužující se délka života žen vedla k nerovnováze v poměru pohlaví.
Vzhledem k tomu, že schopnost reprodukce je u žen – na rozdíl od mužů – biologicky časově omezena, bylo najednou ve společnosti více mužů, kteří mohli plodit potomky, než žen, které byly schopny otěhotnět a děti rodit.
„Zdá se tedy, že angažmá babiček vedlo ke vzniku partnerství mezi mužem a ženou,“ konstatuje Hawkesová.
Pro muže, kteří byli vůči něžnému pohlaví početně v převisu, bylo najednou výhodnější uzavřít s některou ženou partnerství, než hledat stále nové ženy a snažit se s nimi zplodit děti.
Existovalo totiž hodně konkurentů. Pro muže bylo proto strategicky lepší najít si stálou partnerku. Zvyšovala se tak šance, že budou mít hodně potomků.
Tato teorie podle listu Der Standard odporuje mezi antropology dosud hojně rozšířenému názoru, podle kterého se monogamie etablovala zejména proto, že muž-lovec se byl schopen postarat o ženu a děti.
Hawkesová ale namítá: „Klíčem k tomu, aby ženy mohly rychle rodit další a další děti, nebyl muž samotný, ale babička, která pomáhala s krmením už nekojených dětí.“
V jedné ze svých dřívějších studií americká antropoložka porovnala efekt, který měly na evoluci lidstva babičky, s vývojem u lidoopů. Výsledek? U lidoopů, u kterých babičky nehrály nijak důležitou roli, umíraly samičky většinou už pár let po skončení plodnosti.
Naopak u člověka se během pouhých 24.000 až 60.000 let prodloužila průměrná délka života z 25 na 49 let.
Podle Hawkesové je vysvětlení jasné: Déle žijící babičky mohou více pomáhat. „Zda podobně významnou roli hráli během evoluce také dědečci, se zatím nezjistilo,“ dodává rakouský deník Der Standard.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
