Bakterie vyrábějí zlaté nuggety a dokážou drahý kov uchránit i před spláchnutím do moře
Australští vědci nakoukli do tajů vzniku zlatých zrnek a nuggetů. Jejich objev pomůže nejen k ekologičtější těžbě drahého kovu, ale také při recyklaci zlata z elektroniky.
Rýžování zlata má dlouhou historii, jejíž kořeny sahají až do antiky. Geologové se dlouho domnívali, že drobné šupinky zlata vznikly uvolněním ze zlatých žil. Novější výzkumy ale dokazují, že tu svou roli sehrávají i půdní bakterie, které dokážou zlato z ložisek rozpouštět. Zlato se pak rozptýlí v půdě, odkud ho bakterie opět vychytají a zformují do větších částic. Ty mohou nabývat velikost od mikroskopických šupinek až po nuggety impozantních proporcí.
Austrálie patří k zemím, kde se zlato těží ve velkém. S 270 tisíci kilogramy ročně vytěženého zlata je po Číně druhým největším „zlatokopem“ světa. Australští geologové proto věnují studiu ložisek tohoto drahého kovu mimořádnou pozornost.
Primární ložiska zlata se vytvářela za vysokých tlaků a teplot hluboko pod zemským povrchem. K takovým ložiskům patří i slavný zlatý důl Fimiston Open Pit u australského Kalgoorlie známý také jako Super Pit čili „Super jáma“.
Z těchto ložisek se zlato uvolňuje do okolního prostředí a s povrchovou vodou může být zaneseno až do oceánu. Za příhodných podmínek však mohou významnou část rozpuštěného zlata „recyklovat“ bakterie. Pro geology zůstávalo záhadou, jak rychle tento proces probíhá. Pokud by byl velmi pomalý a odehrával se v průběhu tisíciletí, bylo by obtížné ho průmyslově využít k získávání zlata z přírody.
Tým pod vedením Gordona Southama z University od Queensland nyní tuhle letitou záhadu rozluštil a výsledky svého bádání zveřejnil ve vědeckém časopise Chemical Geology. Vědci odebrali zlaté částice v queenslandské lokalitě West Coast Creek a podrobili je zevrubnému zkoumání pomocí špičkových elektronových mikroskopů. Zjistili, že zlatá zrnka vznikala v pěti cyklech, z nichž každý trval od tří a půl do bezmála dvanácti let. Zrnka se zformovala za 18 až 60 let. Z hlediska lidského života je to sice dlouhá doba, ale na geologických hodinách tikajících podstatně pomaleji jde o okamžik.
„Tohle zjištění nás skutečně překvapilo,“ přiznává člen výzkumného týmu Frank Reith z University of Adelaide. „Otevírá se nám tak cesta k účinnějším metodám získávání zlata z hornin nebo z hlušiny starých dolů. Může zefektivnit i recyklaci zlata z vyřazené elektroniky, která se dnes ekonomicky nevyplácí.“
Vědci jsou přesvědčeni, že dokážou urychlit přírodní proces, kterým bakterie zlaté částice vytvářejí. „Pokud se nám to povede, pak může dojít ke zcela zásadnímu zlomu jak ve zpracování hlušiny, tak i v těžbě zlata z hornin. Počáteční pokusy dopadly více než slibně,“ prozrazuje Reithův spolupracovník Jeremiah Shuster.