Balounkova vila v Novém Bydžově stojí díky cikorce. Honosná památka slouží veřejnosti

Kolem roku 1880 rozšířil Josef Balounek v Humburkách u Nového Bydžova původně domácí výrobu cikorky a začal ji produkovat ve velkém. Cikorka se vyráběla z kořene čekanky jako náhražka pravé kávy a šla dobře na odbyt zejména kvůli nižší ceně. V roce 1914 Josef Balounek zemřel a továrnu převzali jeho dva synové Josef a Eduard. Doba první světové války a roky po jejím skončení cikorce rovněž přály. Balounkova se stala renomovanou a vyhledávanou značkou, která se vyvážela i do zahraničí.

Všechno skončilo s druhou světovou válkou, kdy byly znárodněny továrna i další majetek rodiny. Patřila k němu i novobydžovská vila, kterou v roce 1947 odkoupilo město, a to v ní pak provozovalo školku.

Od roku 1992 funguje ve vile městská knihovna a infocentrum a v posledních letech klub kulturních alternativ Mekka. Čtenáři mohou v létě využívat některou ze tří teras. V zahradě, která dříve bývala výstavním parkem, se konají koncerty a společenská setkání. Součástí architektonického projektu byl původně malý zahradní plavecký bazén, který čeká na svou revitalizaci, stejně jako fontána s pískovcovou sochou před vstupem do vily.

Na cikorce se dalo vydělat

Ředitel Městského muzea v Novém Bydžově Jan Kohout se ve vile, která má dnes jiné uspořádání, než když tam žila továrníkova rodina, orientuje podle původních plánů. „Aby vila uspokojila potřeby rodiny, musela být rozsáhlá. V přízemí je původní hala s centrálním krbem a šatnou. Tam, kde je dnes klub Mekka, bývala jídelna a salón a také panský pokoj, ze kterého byl krásný výhled do zimní zahrady. Paní továrníková sama nevařila, proto jídelna sousedí s kuchyní, která byla královstvím kuchařky," přibližuje Jan Kohout a upozorňuje, že schodiště se zábradlím z haly do prvního patra je původní. Stejně jako v minulosti ho osvětluje vysoké devítidílné okno, které bylo původně vitrážové.

V chodbě prvního patra je díky okenním plochám spousta světla|foto: Vladislava Wildová

Podle původního nákresu měli Balounkovi v prvním patře soukromé prostory. Z vrchní haly se vstupovalo do ložnic, hostinských a dětských pokojů a do prostor pro vychovatelku. „Rozlehlé a reprezentativní prostory svědčí o tom, že výroba cikorky ve své době opravdu vynášela a že Balounkovi uměli úspěšně využít tu pravou dobu pro její výrobu."

Velká část sbírky zbraní nenávratně zmizela

K rozlehlým půdním prostorám, kde se nacházela také věžní komůrka neboli jakási „trucovna“ pána domu, se váže příběh o sbírce zbraní Eduarda Balounka. „Když v roce 1947 Balounkovi vilu prodali městu, přidal k ní pan Balounek i část mobiliáře. Byl totiž vášnivým sběratelem zbraní a pamětníci uváděli, že právě v podkroví byla velká hromada mečů, pistolí, mušket a dalších věcí, které měly přijít k nám, do městského muzea. Dostali jsme ale jen zlomek, ostatní nenávratně zmizelo,“ říká s hořkým úsměvem Jan Kohout. V muzeu je ze sbírky k vidění například krásná plátová středověká zbroj.

Půdní prostory vily|foto: Vladislava Wildová

Do Balounkovy vily na Husově třídě v Novém Bydžově se můžete podívat v otevíracích hodinách knihovny, informačního centra nebo klubu Mekka. Pokud si budete chtít někdejší továrnický příbytek prohlédnout zevrubněji a se zasvěceným doprovodem, pak je to nejlepší v úterý nebo ve středu. Ale raději se objednejte předem.