Bezruký rytíř Otík Pejša z Točné odpočívá v centru Prahy. Náhrobek má v kostele

22. březen 2018
Česko – země neznámá

V pražské Jindřišské ulici stojí gotický kostel zasvěcený svatému Jindřichovi a svaté Kunhutě. Spolu s Novým Městem pražským byl založen roku 1348. A býval u něj první pražský hřbitov, který dnes připomínají náhrobky v podlaze interiéru. A jeden z nich patří bezrukému rytíři Otíkovi Pejšovi.

„Nedaleko od oltáře starý, starý rytíř spí tu,
v doprovodu matné záře, pod hřbitovní deskou v skrytu.
Kdysi ten erb vzácné ceny jeho paže proslavily.
Tuší, že teď staré ženy šlapou po něm každou chvíli?“

Verše napsal na počest Otíka Pejši z Točné německý básník Rainer Maria Rilke, který před asi 150 lety žil a studoval v Praze. Do farního kostela svatých Jindřicha a Kunhuty ho přivedl spolužák z gymnázia Matěj Pejša, aby se pochlubil slavným předkem. V rodině se totiž tradovalo, že Otík Pejša dostal erb osobně od krále.

Novinářka a spisovatelka Danuta Beranová objevila příběh Otíka Pejši v kronice Točné, když zpracovávala publikaci o historii Prahy 12. Podle ní byl český zeman Pejša tak chudý, že neměl ani erb. „Když byl jednou pozván na královskou hostinu ke Karlu IV., ostatní rytíři si z něj kvůli tomu utahovali. A tak se Otík rozčílil a vytáhl z kapsy zmiji, aby je postrašil. Jeden z vyděšených spolustolovníků ovšem tasil meč a ruku i s hadem mu uťal. Načež vešel král a řekl: ruku tuto, hada držící, dávám tobě v erb,“ přibližuje zápis v kronice Danuta Beranová.

Erb ale nikdo neviděl, ačkoli by měl být na Pejšově náhrobku na zdi kostela v Jindřišské ulici, jak napsal kronikář Točné Ludvík Plechatý. „Což o to, náhrobek s hadem v ruce jsem našla, jenže letopočet úmrtí spadá až do 15. století. A Karel IV. žil, jak víme, ve století 14. Smířila jsem se s tím, že legenda je vymyšlená a do své knížky jsem to pod fotku erbu taky napsala,“ vypráví Danuta Beranová.

Gotický farní kostel svatých Jindřicha a Kunhuty v Jindřišské ulici

Jenže asi po pěti letech jí přišel e-mail, ve kterém stálo: „Kdybych tušil, jak usilovně hledáte hrob mého předka Otíka Pejši, zavedl bych vás k němu.“ Podpis: Jan Pejša z Vinohrad. „A právě od něj jsem získala jak Rilkeho báseň, tak přesné znění Otíkova příběhu z guberniální kroniky z roku 1856. Tam se píše, že erb věnoval Otíkovi nikoli Karel IV., ale až jeho syn Václav IV. Někdy kolem roku 1412,“ dodává spisovatelka.

Otík Pejša byl svému králi věrný doslova až za hrob. Zahynul při obraně Vyšehradu před husity v roce 1420. Byl svržen v zasmoleném sudu z vyšehradské skály. Jediný jeho poddaný Matouš mu z pozůstalosti pořídil náhrobní kámen z červeného mramoru. A právě ten se dnes nachází v kostele v Jindřišské ulici v Praze.

Spustit audio