Bohuslav Stránský: Mladým lidem už dnes nestačí jen pasivní poslech rádia
Vedoucí ateliéru Digitálního designu ve Zlíně, který funguje jako součást Univerzity Tomáše Bati, nastiňuje perspektivy, kterými se bude do budoucna ubírat konzumace audioobsahu.
Český rozhlas navázal v loňském roce spolupráci s Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně, respektive s jejím ateliérem Digitálního designu. Na první pohled jde o relativně logickou symbiózu, můžete proto prozradit, kdo koho oslovil a jakou jste našli možnou formu spolupráce?
Oslovila mě Edita Kudláčová, která je šéfkou Kreativního HUBu Českého rozhlasu. Český rozhlas si nás našel na základě popudu ze strany Kreativního HUBu, který hledal nějakého partnera pro objevování nových formátů a přístupů použitelných v online prostředí pro digitální média v rámci Českého rozhlasu. Náš ateliér se zabývá navrhováním webových stránek, uživatelských rozhraní a aplikací, čili má naše spolupráce svým způsobem logický smysl. Na druhou stranu bylo hezké, že nás Český rozhlas oslovil. Co se týče dalšího postupu, setkali jsme se ve Zlíně, kde jsem kolegům z Kreativního HUBupředstavil, jak ateliér funguje a jaké jsou naše možnosti nebo jaká jsou typická zadání, která studenti běžně dostávají pro vypracování semestrálních nebo klauzurních úkolů. Následně jsme se domluvili, jakým způsobem bychom mohli zrealizovat jejich poptávku, která spočívala v navržení zajímavých přístupů využitelných v online prostředí pro rozšíření uživatelského zážitku posluchačů poslouchajícíchaudiodokument. Podmínkou také bylo, aby tento posluchač měl k dispozici web nebo mobilní telefon. Úkolem bylo zjistit, jaký další zážitek, přidaný obsah nebo funkce by Český rozhlas mohl ke konkrétnímu audiodokumentu ještě nabídnout, aby to obohatilo původní klasický audioformát o nějaké další možnosti.
Oslovení našeho ateliéru vyplývá ještě z jedné logiky, alespoň podle toho, co jsem slyšel od lidí z Kreativního HUBu. Rozhlas se snaží orientovat na mladší generace a právě studenti, což je věková skupina 20 až 25 let, spadají do generace, na kterou by se Rozhlas měl do budoucna také zaměřit.Kreativní HUB byl tedy zvědavý, co tato skupina navrhne nebo nabídne, co by sama chtěla a jaké prostředky používá nebo jak by se podle nich měl Český rozhlas dostat k mladší věkové skupině.
Můžete tedy prozradit, čemu byly jednotlivé projekty věnované? Zkuste zmínit třeba nejzajímavější z nich.
Všechny návrhy by se daly shrnout do tří oblastí, kterými se studenti zabývali. Celkem se sešlo 26 návrhů, na jejichž zadání pracovalo 26 studentů, přičemž jednu skupinu tvořily návrhy, které se zabývaly mobilní aplikací. Šlo o různé způsoby inovace podcastové aplikace, čili něco, co už dneska Český rozhlas má, nicméně se tam objevily docela hezké, zajímavé nápady. Jedním z příkladů je nápad na zvukovou notifikaci, která by posluchače upozornila na to, že v rámci poslechu se zájemci v aplikaci nabízí nějaký přidaný obsahv podobě kvízu, fotogalerie nebo nějaké textové informace, která doplňuje samotný poslech audiodokumentu. Studenti ohledně současné mladé generace předpokládají, že většina posluchačů pokud poslouchá audio v mobilu, při tom dělá ještě nějaké jiné činnosti, že nevydrží sedět a pouze soustředěně poslouchat. Většina návrhů směřovala k obohacení poslechu o nějaký typ funkcí.
Další rozšíření poslechu v rámci mobilních aplikací spočívalo ve větším zapojení sociálního rozměru, čili umožnit chatování v rámci konkrétního místa daného audiodokumentu, využití sociálních sítí, kdy poslouchá více než jeden člověk a je možné sdílet obsah nebo ho dále nějakým způsobem rozvíjet a diskutovat o něm.
Takže možnost reagovat na jednotlivé části podcastů?
Ano, přesně tak. Jedná se opravdu o větší propojení dané audiostopy, se kterou se už nedá nic dělat, ale je jí vdechnuto jakési další pokračování nebo další život v podobě toho, že se posluchači aktivně zapojují prostřednictvím diskuse, kdy pomocí aplikacedostanou pobídku k diskutování. Takže to byl směr uvažování zaměřený na využití mobilních telefonů, kdy člověk poslouchá už víceméně offline a kdykoliv si pustí daný pořad mimo dobu, kdy byl vysílán v éteru.
Další velká skupina návrhů byla věnována webu, protože to je pro studenty, dá se říct, takové nejpřirozenější prostředí, kde mají největší kreativní nebo výtvarný prostor. Řada návrhů z oblasti webu byla hodně založena na nějakém pěkném výtvarném zpracování a v podstatě šlo o převedení daného audiodokumentu do podoby více textové, kdy se tam objevil přepis textu audia doplněný o nějaké zajímavé ilustrace, výtvarné zpracování, fotografie s využitím webových technologií. Tato forma umí být dnes velmi vizuálně atraktivní, to znamená, že se to dá propojit s nějakými animacemi, a když se člověk pohybuje po stránce, tak se postupně může načítat nějaký obsah i včetně zvukové stopy.
Tady bych ještě zmínil jeden ze zajímavých přístupů, byť je v oblastech digitálních prostředí poměrně běžný a tím je herní přístup, což znamená, že zapojení posluchače probíhá formou nějaké hry, kdy se v konkrétním případě na obrazovce nebo na webové stránce obnovovaly různé symboly nebo obrázky, které charakterizovaly něco z obsahu dokumentu a posluchač formou pexesa přiřazoval obrázky dané části audiostopy, čímž webová stránka vybízí posluchače k aktivnímu poslechu.
A poslední velkou skupinou návrhů bylo, že několik studentů zpracovalo audiostopu do podoby videa, animace, čili tady se objevily práce, které by mohly fungovat docela dobře na sociálních sítích nebo ve videokanálech typu Youtube a mohly by být dobrým video teaserem, případně krátkou animací, která upoutá, vyvolá zvědavost a motivuje posluchače, aby si daný pořad poslechl.
Velmi zajímavou technologií nejenom pro vysílatele z oblasti televizního segmentu, ale případně i pro oblast rozhlasového vysílání může být technologie HbbTV, protože rozhlasové stanice už dneska nejsou pouze generátory audioobsahu, ale také generátory videoobsahu. Měli jste mezi jednotlivými pracemi i v kategoriích, které jste zmiňoval, nějakou práci, která by se zabývala také tímhle fenoménem?
Dva návrhy mířily tímto směrem, i když původně ne. Původně to byly návrhy, které zpracovávaly prostředí webové stránky v oblastech radiodokumentu, ovšem naši kolegové z Kreativního HUBu tam zachytili jakýsi potenciál, a jelikož se s touto technologií u nás už experimentuje a vyvíjí se vlastní služba pro HbbTV, tak jsme vybrané studenty oslovili, aby ještě návrhy přepracovali na základě připomínek, které se sešly od lidí z Českého rozhlasu. Poté jsme prezentovali sadu finálních návrhů, které už se blížily prototypům nebo něčemu, co vypadalo velmi blízko reálnému výstupu. Dva z návrhů původně webových stránek se tak přetransformovaly do prostředí interaktivní televize. Takže ano, nabídli jsme dva návrhy, které mířily i do oblasti HbbTV.
Já bych nechtěl zabíhat úplně do nějakých podrobností, abychom si jednotlivé práce představovali, nicméně by mě hlavně u prací, které se týkaly HbbTV zajímalo, kterým směrem se podle studentů ubírá a jaký je podle nich potenciál zmíněné technologie. Kde viděli možnosti jejího nasazení?
Pro nás byla technologie HbbTV poměrně nová a neprobádaná, nemáme s ní nikdo osobně zkušenosti. Studenti byli nuceni si problematiku nastudovat, pomocí internetu si vyhledali určité zdroje, ze kterých čerpali, takže tady to byla spíš hodně otázka nějaké vlastní hypotézy nebo odhadu, kam asi by se celá technologie mohla vyvíjet. Každopádně v obou dvou případech po nějaké diskusi vyplynulo, že technologie interaktivní televize zvlášť v případě rozhlasového vysílání může sloužit opravdu jako něco, co funguje na pozadí někde v obývacím pokoji. Televize dnes de facto nahrazuje nějaký hořící krb. Navržené řešení kromě jiného pracovalo také s tímto fenoménem a nabídlo v průběhu přehrávání daného audiodokumentu určitou ambientní atmosféru. Řešení se zaměřovalo na dvě problematiky: první problematikou je ovládání celého programu v rámci televize. V dnešní době je ještě potřeba celé ovládání koncipovat na klasické dálkové ovladače, které jsou běžným nástrojem pro ovládání televizí, přičemž v případě ovládání rozsáhlého programu a funkcí v rámci HbbTV to není úplně komfortní a pohodlné, takže nebylo úplně snadné navrhnout rozhraní tak, aby ovládání pomocí dálkového ovladače bylo přehledné a pohodlné. Do budoucnase dá předpokládat, že klasické dálkové ovladače budou možná velmi rychle nahrazeny mobilními telefony, díky kterým bude navrhování aplikací a celé ovládání výrazně komfortnější.
Druhá problematika se týkala toho, když už si vyberu a pustím konkrétní pořad, tak jak nabídnout přímo v průběhu přehrávání pořadu příjemnou ambientní atmosféru, která dokresluje samotný poslech, a která zároveň příliš nezatěžuje nějakými dalšími informacemi, i když může nabízet přidaný obrazový nebo animovaný a filmový obraz. Nicméně po celou dobu, kdy jsme na zadání pracovali, visela ve vzduchu otázka, jak dělat něco, co pracuje s obrazem, ale zároveň s jakousi úctou k audiostopě nebo k audioformátu ve smyslu, aby posluchač zůstal posluchačem a nebyl zahlcen vizuálními vjemy, aby se z něho nestal divák, což jsme měli neustále na paměti.
Teď jsme probrali tři kategorie projektů, které vznikly v rámci Univerzity Tomáše Bati, respektive ateliéru digitálního designu a řekli jsme si něco blíže i k jednotlivým projektům. Logickým pokračováním vaší vzájemné spolupráce bylo setkání lidí z Českého rozhlasu a jednotlivých studentů spolu s vámi, proto bych se chtěl zeptat, jak workshop hodnotíte a co podle vás setkání přineslo?
Setkání z mého pohledu přineslo několik věcí: zaprvé nám samozřejmě bylo potěšením, že jsme byli pozváni, abychom prezentovali naše výsledky, že jsme mohli vybrané návrhy prezentovat přímo na půdě Českého rozhlasu a podívat se, jak to v takové instituci chodí. Je vždycky zajímavé podívat se trošku pod pokličku. Pro studenty je výborné vyzkoušet si odprezentovat svůj návrh, svoji práci, argumentovat, proč daný návrh vytvořili tak, jak ho vytvořili, co tam funguje, proč si za ním stojí. Taková příležitost je vždy dobrým tréninkem pro jejich profesní dráhu. Pro mě osobně to bylo přínosné jednak proto, že reakce na návrhy studentů byly velmi kladné, že jsme vzbudili živou diskusi o tom, co by jak šlo realizovat, nakolik je to použitelné nebo v některých případech, jak by bylo fajn, pokud byste takovou službu už dnes měli. Potvrdil jsem si, že studenti jsou schopni vymyslet návrhy, které jsou relevantní, že to nejsou nějaké nesmysly nebo věci, které by byly nepoužitelné, čili z tohoto mám velmi dobrý pocit. Potvrdili jsme si, že náš ateliér dokáže nabídnout zajímavá řešení, která mají blízko k realizaci a přitom obsahují prvky inovace a objevují se tam zajímavé nápady. A úplně asi nejdůležitější, co si odvážím, je příslib nějaké další spolupráce mezi Českým rozhlasem a naším ateliérem.
Na začátku jste říkal, že právě ti mladí lidé jsou ideální k tomu, aby mohli pomoci případnému dalšímu směřování nových médií, tak předpokládám, že je to takhle vnímáno i Českým rozhlasem a že se ukázalo, že jednotlivé práce opravdu můžou vnést jakýsi nový pohled a světlo na tuto problematiku.
Mám z toho stejný pocit a na základě všech reakcí, které jsme v průběhu prezentací ve Zlíně i teď v Rozhlase v Praze měli, to vnímám tak, že se naplnilo očekávání, které vaši kolegové z Kreativního HUBu od spolupráce s námi měli. Když jsme mohli trošku nakouknout pod pokličku, tak jsme si znovu uvědomili, jak je v běžném denním provozu, kdy musíte produkovat špičkové věci, náročné vymýšlet něco nového. Mou vizí nebo přáním v rámci další spolupráce je, že bychom mohli být takovou laboratoří a experimentálním prostorem, kde se dají jak věci vymýšlet, tak i případně ověřovat, testovat, což by ve spolupráci s Českým rozhlasem v oblasti digitálních médií mohla být právě role našeho ateliéru.
Mohl byste případně tu budoucí roli vašeho ateliéru ještě více rozvinout?
Pro nás by bylo samozřejmě výzvou zapojit se do nějakého projektu, kde by se vyvíjela konkrétní reálná aplikace nebo digitální služba, cokoli, co bude skutečně realizováno. V tom vidíme obrovskou motivaci pro samotné studenty, když by viděli, že některý z návrhů nebo jeho část, jejich nápady, myšlenky, vize se nakonec přetransformovali v reálný výsledek, který potom posluchači a uživatelé digitálních služeb Českého rozhlasu budou používat. Máme určitý příslib a jednáme s oddělením Nových médií o jednom projektu. Zatím nemůžu prozradit víc, ale za sebe to cítím velmi nadějně a doufám, že to všechno dobře dopadne, takže by to byl nějaký další krok, kdy pokud se nám podaří v rámci spolupráce si dohodnout všechny potřebné parametry, tak bychom na podzim navázali nějakým reálným projektem.