Břehule říční

9. leden 2004
Vědecké zařazení Pěvci

Za procházek kolem rybníků nebo řek často narazíme na kolmé hlinité nebo písčité břehy, které jsou někdy provrtány desítkami, nebo dokonce stovkami děr. Zasvěcenějším je jasné, že narazili na hnízdní kolonii vzácnějších vlaštovkovitých ptáků nazývaných podle umístění hnízdních nor břehulemi.

Břehule začínají hloubit hnízdní nory záhy po návratu z afrických zimovišť. Vyberou si vhodné místo na stěně, kde se pevně přichytí ostrými drápky a prudkými údery zobáku se zavrtávají do podkladu. Zvláště při povrchu je písek nebo zemina tvrdá, takže pozorovatel obdivuje elán, s nímž se oba partneři do stavby pouštějí. Hlouběji bývá substrát kypřejší, takže úsilí má větší efekt. Vyhrabaný materiál posunují nožkami ke vchodu, odkud padá na úpatí stěny.

Logo

Délka chodby kolísá podle substrátu a píle partnerů mezi 30 a 120 cm, bývá dokončena za jeden až dva týdny. Zpočátku jsou stavitelé znatelně pilnější než před dokončením, které spočívá v tvorbě rozšířené hnízdní komůrky na konci chodby a jejím vystláním suchým rostlinným materiálem a peříčky. Největší ruch panuje v kolonii při krmení odrůstajících mláďat, kdy nad ní celý den víří desítky rodičů přilétajících nebo odlétajících od potomků s neustálým apetitem.

Břehule loví pouze létající hmyz, často v blízkosti kolonie nebo nad vodní hladinou a stále se ozývají nepříliš hlasitým vrzavým vábením. Zpěv samečků je podobný vábení a rozhodně je mnohem méně melodický než známé vlaštovčí švitoření.

Na přelomu června a července mláďata vyletují, ale ještě několik dnů se vrací nocovat do hnízda. Rodiče je stále dokrmují, i když se potomci už snaží sami chytat hmyz. V druhé polovině července staří i mladí ptáci kolonii opouštějí a hnízdiště osiří. Břehule se v hejnech potulují kolem rybníků a často nocují společně s vlaštovkami v rozlehlých rákosinách. Ze střední Evropy definitivně mizí během září a nastupují dlouhou cestu do zimovišť v rovníkové, nebo dokonce jižní Africe.

Video: MOS, Adolf Goebel

autor: Pavel Vašák