Budoucnost dálkového průzkumu Země? Vyšší frekvence snímkování, vyšší rozlišení

27. červenec 2017

Sbírání dat o zemském povrchu je poměrně mladý soubor metod, ale přesto je využíván čím dál častěji. Jeho aplikace pomáhala třeba při několika ničivých povodních minulých let. Více o této metodě v Magazínu Leonardo prozradila Lena Halounová, vedoucí laboratoře dálkového průzkumu Země z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického.

„Jde o sbíraní dat bezkontaktním způsobem, kdy využíváme reakci zemského povrchu a všech objektů na něm na dopadající elektromagnetické záření,“ popsala základní princip inženýrka.

K tomu buď lze využít elektromagnetické záření, které vychází ze Slunce, ale také to, které člověk vytváří sám, jak ukazují třeba radarové nebo laserové technologie.


„Nejstarším přístrojem tohoto druhu je fotoaparát nebo kamera. Zatímco ale fotografie vytváří obraz najednou, tak při novější metodě skenování se získává obraz po řádcích. Takže lidské oko nám ukazuje krajinu, ale z technického záznamu jsme schopni odvodit stav vegetace, přesné rozlohy ploch a můžeme snímat i objekty, které se rychle mění čase.“

Užití této techniky je například monitorování průběhu povodní, které je zvlášť v poslední době velmi aktuální. „Snímkování nám ukáže, jak země vypadá před povodní, v jejím průběhu i po povodni. To jsou důležité informace pro vodohospodářský systém, ale i pro záchranáře.“

Další možností je využití družic. „Pro sledování počasí jsou používány družice geostacionární, které dávají kompletní přehled celé polokoule, protože se její poloha vůči zemskému povrchu nemění. Ty pořizují data s velkou frekvencí, každých 15 minut, což je obrovsky užitečné pro meteorology.“

„Dalšími družicemi jsou ty oběžné, které mají daleko vyšší rozlišovací schopnost, protože na rozdíl od geostacionárních družic jsou od Země mnohem dále, až ve vzdálenosti stovek kilometrů,“ upozornila Halounová.

Ta zmínila i radarová data, která jsou pro vědce velmi cenná. „Ta získáváme ze záření, které sami vytváříme. Data jsou poté interferometrickou metodou zpracovávána, a z nich jsou vyvozeny informace o poklesech nebo zvýšení terénu daného území v přesnosti, které ani geodetické měření není schopné dosáhnout.“

„Jde řádově o milimetrové poklesy nebo vystoupení povrchu, které jsme schopni interferometrickými metodami detekovat.“


Metodu radarového snímkování je možné užít po zemětřesení, kdy lze vidět drobné výškové změny terénu, které se projevují na snímcích jako pruhy, a ukazují tak dopady seismické aktivity.

Jaká je budoucnost sběru povrchových dat Země? „Nejen vyšší frekvence snímkování, ale vyšší rozlišení. Lidský zrak rozeznává jen viditelné záření, ale u měření technologického jsme schopni rozdělit si spektrální škálu elektromagnetického záření na úzké pásy, takže získáváme mnohem přesnější údaje o zemském povrchu.“

„Budeme tak v budoucnu schopni třeba odhadnout stav vegetace tehdy, kdy experti na vegetaci nejsou schopni případné choroby na místě poznat, protože reakce snímaného objektu vysokým počtem různých vlnových délek nám ukáže, že se tam něco děje,“ nastínila světlou budoucnost dálkového průzkumu zemského povrchu Lena Halounová.

Spustit audio