Chytří a citliví čmeláci

Nečekané schopnosti čmeláků odhalil tým profesora Larse Chittky z Queen Mary University v Londýně, který se výzkumem chování hmyzu dlouhodobě zabývá. Využívá k tomu netradiční pokusy.

„Britští vědci nechali vyrobit umělou plochou květinu s maličkou jamkou uprostřed. Do ní umístili sladký roztok, který se čmeláci naučili mlsat. Poté květinu překryli tabulkou skla a připevnili k ní nitku, kterou bylo možné si sladkou odměnu vytáhnout,“ popsal experiment posluchačům Meteoru biolog Jaroslav Petr.

Čmeláčí Edison

Pro čmeláky to jistě nebyl jednoduchý úkol. „Vyřešil ho každý 50. jedinec. S hrstkou neuronů, které se ani nedá říct mozek, to je zázrak. Každý 50. čmelák je v podstatě vynálezce, takový čmeláčí Edison. Od těch chytřejších se to pak naučili i ti, kteří na to sami nepřišli. Dokázalo to nakonec 60 procent zkoumaných čmeláků,“ doplnil Jaroslav Petr.

Rozzlobené včely a úzkostní raci

Potkat rozzlobený roj včel nebo vydrážděné vosy, to by asi nikdo z nás nechtěl. Mohou se ale opravdu včely a vosy zlobit? „Vyšší živočichové samozřejmě emoce mají, například u psů o tom nepochybujeme. Ale u těch bezobratlých se emoce jako strach nebo radost prokazují velmi obtížně,“ řekl Jaroslav Petr.

Nicméně se to podařilo u raka červeného. O něm se ví, že se bojí silného světla. „Když se mu podaly léky proti úzkosti, ty, které u lidí ovlivňují hladinu látky serotonin v mozku, rak se přestal bát a vylezl z úkrytu,“ řekl Jaroslav Petr. „Prokázalo se tedy nejen to, že se rak bojí, ale také to, že se bojí podobně jako lidé, tedy že emoce u něj ovlivňují podobné látky v mozku,“ dodal biolog.

Optimističtí čmeláci

U čmeláků se zase podařilo prokázat emoce radosti a optimismu. Opět za tím stál tým Larse Chittky s jeho netradičními experimenty.

Může být čmelák veselý?|foto:Český rozhlas

„Čmeláci létali rourou do plechové krabice. V ní se jim nabízely dvě trubičky, v modré byl 30tiprocentní cukerný roztok, v zelené jen voda. Učenliví čmeláci se brzy naučili, že má cenu chodit jen k modré,“ popsal Jaroslav Petr.

Pak teprve následoval pravý experiment: „Když čmeláci prolétali rourou, aby se dostali k vytoužené modré trubičce, byla půlce z nich nabídnuta porce 60tiprocentního cukerného roztoku, půlka nedostala nic,“ pokračoval biolog.

Obě poloviny čmeláků letěly dovnitř, kde je už nečekala modrá a zelená trubička, ale jen jedna – modrozelená. Co teď. Je v ní něco sladkého, nebo ne? Vědci sledovali, jak na to zareagují čmeláci, kteří cestou pili roztok cukru, i ti, kteří nedostali nic.

„Ukázalo se, že čmeláci, kteří dosud nic nedostali, byli spíše opatrní, zatímco už odměnění čmeláci byli rozradostnění a horlivě se do krabičky snažili dostat, přesvědčeni, že tam cukr jistě bude – byli zkrátka optimističtější,“ dodal Jaroslav Petr.

Namlsaný spokojený čmelák

Optimismus a odvahu projevili namlsaní čmeláci i v jiném dřívějším experimentu. Vědci čmeláky zkoušeli uchopit pinzetou, čímž u nich vyvolali pocit, jakoby je do zobáku vzal pták. Po chvíli je pustili. „Když byl čmelák optimisticky naladěn kapkou silného cukerného roztoku, uletěl dřív než hladový čmelák,“ popsal Jaroslav Petr.

„Optimistická reakce je u čmeláků zprostředkována látkou dopamin, té se někdy říká hormon radosti. Ten známe dobře i my, lidé. Zajímavé je, že tato látka vyvolává stejné reakce jak v našem vyvinutém mozku, tak v primitivní nervové soustavě čmeláků,“ uzavřel biolog Jaroslav Petr.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.