Čím se bavili Vikingové

Polský archeolog Leszek Gardela působící v současnosti v islandském kulturním a historickém centru Snorrastofa vyhodnotil velké množství archeologických nálezů i texty starých ság. Pátral po tom, jak trávili Vikingové volný čas.

Mnohé z vikingských her sloužily mužům k demonstraci fyzické zdatnosti a dovedností v boji. Ideální vikingský muž musel překypovat silou a nesměla mu chybět ani obratnost. Vychytralé triky a úskoky nikdo neodsuzoval. Naopak, cenily se stejně jako hrubá síla. Hry sice sloužily jako trénink, ale to neznamená, že na sebe jejich účastníci brali zvláštní ohledy.

K nejoblíbenějším kratochvílím patřil zápas. Zápolilo se brutálně. Vážné úrazy či dokonce úmrtí nebyla ničím výjimečným. V islandské Sáze o Grettirovi Silném se popisuje zápolení, v kterém se nejprve utkávali nejslabší muži a proti vítězům těchto úvodních kol postupně nastupovali stále zdatnější a zdatnější soupeři. „Zápolení nabíralo na síle a také nasazení zápasníků se stále stupňovalo,“ píše se v sáze.

Vikingové provozovali i míčové hry. V ságách najdeme zmínku o hře zvané knattleikr. Popis pravidel se nedochoval a stejně tak nepřežilo z vikingských dob žádné „sportovní náčiní“, s nímž se knattleikr hrával. Kromě míčů se občas používaly i dřevěné pálky, takže hra snad vzdáleně připomínala baseball nebo kriket. Hlavní rozdíl oproti těmto hrám spočíval v plném tělesném kontaktu mezi hráči. V tomto ohledu měl knattleikr nejblíže k dnešnímu rugby.

V „Sáze o Egillovi, synovi Skallagrímssonově“ je popsáno utkání v knattleikru, kterého se účastnil i dvanáctiletý Egill. Ten těžce nesl vynikající výkony o rok mladšího soupeře a napadl jej proto dřevěnou pálkou. Když Egilla od soupeře odtrhli, utekl z hříště domů – ale jen proto, aby si odtamtud přinesl sekyru. S tou pak udeřil protivníka do hlavy a zabil ho.

„Byly to kruté časy a lidé prožívali hry s velkými emocemi,“ komentuje text ságy Gardela.

Důležitý trénink myšlení

Vikingové nenamáhali ve volném čase jen svaly, ale také si cvičili mozky. Rádi hrávali nejrůznější deskové hry. Hrací desky byly nalezeny ve vikingských hrobech. Na lodích byly hrací desky vyryty do vík truhel, takže se dá předpokládat, že si Vikingové krátili těmito hrami čas během dlouhých plaveb. Přesto se zdá, že deskové hry nebyly běžnou lidovou zábavou. Vynikali v nich především příslušníci vikingské elity. Ve „vyšších kruzích“ byla zdatnost v deskových hrách ceněna, protože dokazovala schopnost řešit komplikované problémy.

„Dovednost rozvíjené při deskových hrách našly nejednou uplatnění při složitých jednáních nebo při strategickém rozhodování během bitev,“ vysvětluje Leszek Gardela.

Vikingové milovali slavnosti. Jejich součástí byly i soutěže v pití alkoholu – obvykle piva nebo medoviny, méně častěji i vína. Těchto pijáckých klání se účastnily i ženy, které se jinak soutěží stranily a staraly se obvykle jen o patřičnou diváckou kulisu.

Zvukovou podobu tohoto článku můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo Českého rozhlasu Leonardo, který měl premiéru v pátek 23.listopadu 2012 v 9:00.