Civilizace: Drahokamy jsou "vizitkou" starověku

Nefritová kultura Číny patří k výjimečným příběhům. Poprvé nacházíme úctu k tomuto kameni v mladší době kamenné a neustává ani v současnosti. Čím si tento převážně zelený matný kámen získal takovou oblibu? To je otázka, na kterou dosud nikdo odpověď nenašel. Faktem je, že zatímco náš Přemysl Otakar I. byl ještě dítě pobývající ve vyhnanství, Číňané dokončili velkolepé dílo sestávající ze stovky knih a 700 vyobrazení, kterými nefrit popisovali. Žádná jiná civilizace „svým kamenům“ takový prostor nevěnovala.

Drahé kameny nejsou jen mistrovskými díly přírody. Jejich zpracování nám prozrazuje mnohé o životě celé civilizace. Mnohdy upozorňují na vazby mezi lokalitami, na které bychom jinak nepřišli. Po stopách drahokamů se před lety vydal také RNDr. Ivan Mrázek, který svá zjištění sepsal do knihy Drahé kameny starověkých civilizací. Od svého vydání tento titul sbírá jedno ocenění za druhým. Na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodu získal cenu za nejkrásnější knihu, byl nominován na cenu Magnesia Litera a získal Cenu Josefa Hlávky za vědeckou literaturu.

RNDr. Ivan Mrázek vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, postgraduální studium ložiskové geologie absolvoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Záhy svůj zájem věnoval drahým a dekoračním kamenům, o kterých přednášel i publikoval.

Diamantoví a safíroví Římané
Zatímco pro čínskou kulturu měly význam kameny neprůhledné, Římany oslovovaly kameny z opačného spektra. V knize Drahé kameny starověkých civilizací se můžete mimo jiné dočíst: „Škála drahých kamenů používaných Římany je neobyčejně široká. Pátráme-li po antických pramenech týkajících se zdrojů drahokamových surovin, nejlepším průvodcem je nám Plinius st., který napsal svou Naturalis historia v 1. století n. l. Kniha XXXVII tohoto díla pojednává o drahých kamenech. Čerpá přitom ze starších autorů, většinou řeckých. Hlavní autoritou pro Plinia byl Theofrastos, jenž napsal „Knihu o kamenech“ na konci 4. století př. n. l. Ve starověku byly drahé kameny určovány pouze podle vzhledu (hlavně podle barvy, popř. podle relativní tvrdosti a krystalové formy). Různé kameny podobné barvy proto mohly nést stejný název. Plinius zmiňuje diamant, perlu, smaragd a opál jako všeobecně žádané, obzvláště oblíbené a nejcennější.“

Římané byli první, kteří začali pracovat s diamantem. Nebroušené kameny zasazovali do prstenů, kdy využívali přirozený osmistěnný tvar krystalu. Podobně používali také smaragdy. Mezi Římankami se velké oblibě těšily drahé perly, kterým říkaly „kameny moře“. Perly totiž spojovaly s bohyní Afroditou, která se zrodila z moře, stejně jako perly. Více se můžete dočíst v knize RNDr. Ivana Mrázka, která nenabízí pouze souhrn využívaných drahých kamenů, ale v mnohém prozrazuje řadu zajímavostí o duchovním vývoji starověkých civilizací.