Civilizace: Intelektuální protest (seriál)

1. červen 2015

„Lidská paměť je ošidná, často spíše zatemňuje, než aby osvětlila minulost, tvoří mýty, přesto je to právě paměť, která má často rozhodující slovo. Na straně druhé historická skutečnost tvořená pouze na základě dobových dokumentů selhává.“

Citace z úvodu knihy Intelektuální protest, nebo masová zábava? Folk jako společenský fenomén v době tzv. normalizace Přemysla Houdy představuje jeden ze základních problémů lidské společnosti. V květnovém seriálu jsme se společně vraceli do druhé poloviny 20. století, kdy folková hudba oscilovala mezi povoleným, trpěným a zakázaným uměním. Pokud se na tehdejší systém podíváme právě optikou folku, uvidíme až překvapivě jasně limity, které tehdejší režim měl.

1948-1989

Knihu Intelektuální protest nebo masová zábava otevírá kapitola o ideologickém boji po únoru 1948 s jedním správným hudebním směrem: „Produktem těchto snah je masová píseň, na jejímž vytvoření pracuje dnes již celá řada skladatelů… odhodlání neuzavírat se do pohodlného soukromí, jako to činí dekadentní buržoazní skladatelé, ale aktivně pracovat pro lid a promlouvat k masám, být hlasateli, oslaviteli a zároveň prvními bojovníky za naši novou skutečnost.“ I když v této chvíli ještě nemůžeme mluvit o folku, objevují se zde zásadní momenty, které ovlivňují další události.

Z knihy Intelektuální protest, nebo masová zábava? Folk jako společenský fenomén v době tzv. normalizace

V rozhovoru s Přemyslem Houdou jsme nepřipomínali pouze zákaz jazzu, saxofonu, ale také vznik centrální organizace, propagandu a vyhlášky, kterými se systém snažil ovládnout hudební tvorbu i produkci. Slovy Miroslava Barvíka, který prosazoval vznik jedné centrální organizace: „Je nanejvýš nutné, aby politické vítězství pokrokových sil u nás našlo co nejdříve své vyjádření v organizační přestavbě. Nemůžeme dopustit, aby nám různé konservativní živly postupem času ovládly krajové umělecké spolky a vytvářely tam neúnosnou atmosféru isolace umění od života, od politiky.“

Vznikl systém vyhlášek a nařízení, které byly podtrženy vysokými pokutami za jejich porušení. Zatímco profesionální scénu se tímto způsobem podařilo ovládnout, na regionální úrovni to tak snadné nebylo. Ti, kteří dobovou terminologií „provozovali hudbu za úplatu ve vedlejším povolání“, si nacházeli cesty, jak se dostat k publiku. Záleželo vždy na lidech, jak přísně chtěli nařízení dodržovat. Zatímco někde to byl pro neprofesionální scénu problém, jinde režim tak přísný nebyl, pokud lidé nebyli důslední.

V letech 1957 – 1960 vznikala další nařízení, která měla hudební scénu podmanit, v platnosti zůstala až do roku 1989. Například vznikl centrální Pragokoncert, hudebníci museli procházet třístupňovými zkouškami, které byly prezentovány jako snaha o zachování kvality hudební produkce, ale ve skutečnosti jimi nemusel projít ani virtuos, pokud se systému nelíbil. Mnohem více jsme si s Přemyslem Houdou prozradili v našem rozhovoru, který si můžete poslechnout v nezkrácené verzi.

Další zajímavosti už se můžete dočíst v knize Přemysla Houdy Intelektuální protest, nebo masová zábava? Folk jako společenský fenomén v době tzv. normalizace.

autor: Adriana Krobová
Spustit audio