Civilizace: Kroniky jsou jako básně …

19. září 2014

V letošním roce uplynulo 700 let od úmrtí prvního autora Zbraslavské kroniky – Oty Durynského. Výročí se stalo impulsem k uspořádání konference Kroniky jako historický pramen, kdy se historici, jazykovědci, kronikáři i archiváři zamýšleli nad rolí a významem kronik pro naše pochopení minulosti. Stranou nezůstala ani kronikářská díla moderní doby.

Na Otu Durynského se vzpomínalo přímo „na místě činu”. Státní oblastní archiv v Praze, Historický ústav AV ČR a Národní muzeum totiž uspořádaly konferenci v areálu bývalého cisterciáckého kláštera – na Zbraslavském zámku. Kdo vlastně byl Ota Durynský a kdy na Zbraslav přišel? Jak zdatný byl kronikář? Jaké zdroje byly při sepisování Zbraslavské kroniky prokazatelně využívány? Jak se liší středověké a novověké kroniky? Čím jsou zajímavé a přínosné kroniky měst a obcí? Jak se liší celkové pojetí kronik ve středověku a na přelomu 18. a 19. století? Najdeme v kronikách humor a ironii? Vypovídají o historii pouze kroniky? Některé z otázek jsme zodpověděli v Magazínu Leonardo Civilizace s prof. Marií Bláhovou, prof. Kateřinou Charvátovou, prof. Petrem Čornejem, prof. Eduardem Maurem, PhDr. Alenou Černou, PhDr. Danou Dvořáčkovou, Mgr. Annou Pumprovou a PhDr. Marií Tošnerovou.

Významný přesto neznámý
Ota Durynský zůstane patrně už navždy velkým otazníkem českých dějin. O jeho životě nevíme prakticky nic. Byl prvním autorem Zbraslavské kroniky, který byl po dobu roku a půl opatem kláštera, pocházel z Durynska a známe datum jeho smrti. To je příliš málo zpráv o muži, na kterého v kronikářském díle navázal Petr Žitavský, a vytvořil tak jednu z nejvýznamnějších historických stop v naší historii. Zatímco Petr byl v kronice sdílnější, Ota o sobě nenapsal vůbec nic. Fakt, že sepsal prvních 51 kapitol, nacházíme až v textu Petra Žitavského. Ovšem s autorstvím oněch kapitol to není zase tak jednoduché, jak si můžete poslechnout v rozhovoru s prof. PhDr. Kateřinou Charvátovou, CSc., z Katedry dějiny a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.

Kroniky plné pocitů a tichých zpráv bez písmen
Každý text v sobě obvykle skrývá několik úrovní, přes které ho můžeme vnímat. Mnohdy nevyprávíme celý příběh, protože už je natolik známý, že jen vyslovení jména nebo místa vyvolá žádaný pocit či pochopení souvislostí. Stejné principy využívali i dávní kronikáři. Mgr. Anna Pumprová, Ph.D., z Centra pro studium středověké společnosti a kultury – Vivarium Filozofické fakulty Ostravské univerzity a Katedry latinského jazyka a kultury FF OV, se ve své přednášce zaměřila na literární zdroje Zbraslavské kroniky. Podobných, dnes na první pohled skrytých příběhů, zde objevila celou řadu. Nejzásadnějším zdrojem byla bible, na kterou najdeme celou řadu odkazů. Například známá Píseň písní se odráží i v popisu setkání Elišky Přemyslovny s jejím budoucím tchánem Jindřichem VII. Svůj prostor v kronice našli také antičtí, patrističtí i další středověcí autoři, které v kronice dosud nikdo příliš nehledal. Další zajímavou kapitolou byly tzv. „anonymní verše“, právě ony tradované a obecně známé příběhy, kde se Jan Lucemburský „stává“ Fortunou.

Kronikáři se nevyhýbali ani zdrobnělinám, přezdívkám, posměšným metaforám či ironii. Právě na odrazy různých emocí se ve své práci zaměřila PhDr. Alena Černá, Ph.D., z Ústavu pro jazyk český AV ČR. Mnohdy bychom je bez následného vysvětlení pochopili nesprávně. Zatímco dnes používáme zdrobněliny spíše v pozitivním duchu, ve snaze dát najevo jistou roztomilost, vyjádřit svůj kladný vztah, dříve byly zdrobněliny častěji využívány s trochu „jedovatým“ podtextem. Moravané se mění v Moravčíky, Němci v Němečky apod. Samostatnou kapitolu tvoří přezdívky, kdy se Jan Hvězda z Vícemilic stává v pramenech Bzdinkou, což rozhodně není přezdívka lichotivá, jak v rozhovoru Alena Černá také prozradila.

Není kronika jako kronika
Zápisy kronikářů v sobě neskrývají pouze vlastní popisy událostí nebo emoce, objevujeme v nich rovněž různé projevy vlastních názorů pisatele. Právě na ty si musí při své práci historici dávat velký pozor, aby nezobecnili názor jednotlivce, případně nepodlehli touze uvěřit v tvrzení „z druhé ruky“. Naprosto dokonalým příkladem může být část kroniky Jana Klatovského, který se nesmířil s tím, že dějiny Klatov jsou známy od 12. století. Ve své práci je datoval až do 8. století a navíc si v úvodu této práce sám sobě potvrdil pravdivost celého příběhu. Svým čtenářům nabídl prosté vysvětlení v tom smyslu, že měl k dispozici starý rukopis, který si ovšem nemohl zapůjčit a tak píše vše pouze zpaměti, proto se mohou v textu objevit malé nepřesnosti.

Konference Kroniky jako historický pramen přitáhla desítky odborníků

Kroniky mají mnoho podob. Přitom se nemění pouze v závislosti na svém autorovi nebo v závislosti na prostředí, pro které jsou psány. Důležitým momentem se stává také čas vzniku, jak svou přednáškou připomněl prof. PhDr. Petr Čornej, Dr.Sc., z Ústavu pro jazyk český AV ČR. Vynález knihtisku přepsal dějiny kronikářství. Z knih, které byly původně pro jednotlivce z vyšší a vzdělané sféry, se stávaly postupně knihy pro větší skupiny lidí. Tomu bylo nutné přizpůsobit jazyk i styl vyprávění. Podobný vývoj se pochopitelně nesetkával s vřelým přijetím u každého. Například Pavel Žídek se v 15. století nechal slyšet, že „..kroniky jsou jako básně…“. Pro dnešní ucho to zní velmi libozvučně, ale tehdy slovo báseň sloužilo k označení vymyšleného příběhu, což u kronik příliš pozitivně nezní.

Historie nejsou jenom kroniky…
Konference Kroniky jako historický pramen nabízela tato díla skutečně z mnoha úhlů pohledu. Od časů středověku se přednášející postupně dostali až ke kronikám vznikajícím v současnosti. Mnohé jsme si v Magazínu Leonardo Civilizace prozradili, ale mnohé si ještě prozradíme v některém z příštích magazínů. S prof. PhDr. Marií Bláhovou, Dr.Sc., budeme hovořit o cisterciácích a jejich postupné proměně, která umožnila vznik tak významné kroniky jakou Zbraslavská kronika bezesporu je, s PhDr. PhD. Marií Tošnerovou, Ph.D. se zaměříme na městské kroniky a jejich využití v historických vědách, prof. PhDr. Eduard Maur, CSc., představí svět lidových kronik z přelomu 18. – 19. století a mnohdy nečekaných informačních zdrojů. Nevynecháme ani pohled na kroniky 20. století a práci současných kronikářů. Zároveň připomeneme také další důležité téma, které na konferenci zaznělo – odrazy historických událostí v literárních dílech. Právě na vyprávěcí prameny přelomu 13. a 14. století se soustředila PhDr. Dana Dvořáčková, Ph.D., se kterou si prozradíme více například o opomíjení německé literatury. Mnohé napoví ukázka z eposu Wilhelm von Wenden od Ulricha von Etzenbach, který působil na dvoře posledních Přemyslovců. Právě dokončeným překladem Dany Dvořáčkové si budete moci brzy zalistovat pod názvem Vilém ze země Slovanů. Malou ukázku si můžete poslechnout už dnes.

autor: Adriana Krobová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.