Civilizace: V zákopech první světové války

Od vyhlášení první světové války uplyne v pondělí 28. července přesně 100 let. Řada významných institucí připravila výstavy s doprovodnými programy, o kterých se můžete více dozvědět na webu www.velkavalka.cz. Pro magazín jsme si vybrali výstavu V zákopech první světové války, kterou nás provedl Zdeněk Polčák. Současně jsme s Michalem Burianem z Vojenského historického ústavu připomněli osudy bratrů Evaldů. Příběh Karla a Jaroslava patří k těm, které dokreslují jinak těžko popsatelné detaily života v zákopech i proměn celé společnosti.

Výstava V zákopech první světové války bude v Armádním muzeu Žižkov Vojenského historického ústavu v Praze probíhat do konce roku 2015. Zatímco v první místnosti si připomenete zlatou éru, pro kterou se vžilo označení belle epoque, ve druhé si můžete prohlédnout vzácnou kolekci uniforem Františka Ferdinanda d´Este, třetí připomíná atentát i jednotlivé armády, které se Velké války účastnily. Po té už se dozvíte více o odvodech i uniformách, které jsou instalovány na provizorním nádraží. Součástí výstavy jsou také železniční vagony, které vás „odvezou“ na frontu. Stačí se jen uvnitř chvíli zdržet a podívat se na snímky zachycující odjezdy skutečných vojáků. Mezi vagony už je umístěna hlavní část výstavy, jak se dozvíte od Zdeňka Polčáka, který nás výstavou provedl.

Výstava není jen souborem exponátů, fotografií, citátů z deníků a map, její pevnou součástí jsou příběhy rovné desítky mužů, kteří prošli Velkou válkou. Někteří z nich přežili, jiní za své přesvědčení zaplatili cenu nejvyšší. V průběhu srpna se v Magazínu Leonardo Civilizace k některým z nich vrátíme.

Bratři Evaldové
Velká válka pro rodinu Evaldů znamenala zásadní přelom, protože musel narukovat nejen otec Martin, ale také jeho dva nejstarší synové – Jaroslav a Karel. Martin Evald se živil jako sazeč, patřil k zaníceným sokolům a své vyznání předal také svým čtyřem dětem. Nejstarší Jaroslav se narodil 6. listopadu 1894. Po studiu na reálném gymnáziu pracoval ve vydavatelství Národní politiky. Po vypuknutí 1. světové války narukoval k pražskému c. a k. pěšímu pluku č. 28 na frontu do Karpat. Už 4. února 1915 padl do zajetí v prostoru Dukly a v březnu 1917 se přihlásil do československých legií v Rusku. Následně odjel se skupinou kapitána Husáka do Francie, kde byl zařazen k 21. čs. Střeleckému pluku. Jaroslav se účastnil bojů u Vouziers a Terronu. Do vlasti se vrátil 15. ledna 1919, ale i nadále sloužil jako voják v Milovicích, Šumperku a Děčíně. Dosáhl hodnosti majora.

Mladší Karel se narodil 19. ledna1896 avystudoval reálné gymnázium v Křemencově ulici. Studia na právnické fakultě přerušil v květnu 1916, kdy byl odveden a jako jednoroční dobrovolník si zvolil slovanský útvar, c.k. zeměbranecký pěší pluk č. 23 v Zadaru. Po absolvování školy pro záložní důstojníky v Záhřebu se se svou jednotkou přesunul na frontu ke Gorici. Neměl tolik štěstí jako Jaroslav, protože byl v září 1917 zasypán po výbuchu dělostřeleckého granátu. Přežil a už v dubnu 1918 se vrátil na frontu na Piavě, po přesunu do Tyrol a svém přidělení k útočnému praporu 22. střelecké divize bojoval se svou jednotkou uprostřed hor na Passo Tonale. Po návratu domů se příliš neohřál, už druhý den po příjezdu se přihlásil k tvořícímu se I. pluku Stráže svobody, se kterým odjel na Slovensko. Zde také dostudoval práva a stal se soudcem. Po okupaci byl v roce 1939 jmenován soudním radou v Táboře, kde se zapojil do odbojové činnosti. Stejně jako bratr Jaroslav byl zatčen a popraven v Berlíně – Plötzensee v roce 1943.