Civilizace: Židovské hřbitovy v Čechách a na Moravě

V Čechách, kromě starého židovského hřbitova v Praze s hrobkou rabiho Löwa, určitě stojí za vidění kolínský, plzeňský a spálenopoříčský židovský hřbitov. Zajímavé unikáty ukrývá také hřbitov v Heřmanově Městci. Z moravských pak zmiňme například mikulovský hřbitov s renesančními, barokními a klasicistními náhrobky, který se svými ornamenty stal vzorem pro ostatní jihomoravské židovské hřbitovy. Za zmínku stojí také hřbitovy při nejvýznamnějších židovských obcích na Moravě ̶ v Boskovicích a Holešově, ale i na třebíčském, brněnském, polenském i brtnickém hřbitově najdeme řadu zajímavých náhrobků, tzv. macev. Zdaleka se však nejedná jen o tato pietní místa nacházející se kolem měst. I řada vesnic skrývá, obvykle v remízkách, zarostlé hřbitovy bez obvodového zdiva. Typickým příkladem jsou bohatě zdobené židovské náhrobky na hřbitově u Hřivčic nebo krásně zachovalé náhrobky ve Velké Bukovině.

Mnoho z těchto hřbitovů svědčí o dobách, kdy bylo židovské obyvatelstvo pronásledováno. Jen namátkou zmiňme několik historických mezníků, během kterých docházelo k migracím židovského obyvatelstva, což také mnohdy souviselo s udržováním těchto pietních míst. Ve středověku nepřátelství vůči Židům představovala systematicky šířená vyprávění o takzvaných rituálních vraždách a znesvěcování hostií prováděných Židy, které navazovaly na mnohem starší zprávy vztahující se k umučení Krista. Ale i další události, jako bylo vyhánění židů z královských měst v 15. století, mělo vliv na migraci obyvatelstva. Také Josefínské reformy, které nařizovaly pohřbívání vně městských hradeb. Dvacáté století je spojené s hilsneriádou a holokaustem. Po druhé světové válce se mnohdy na náhrobcích objevuje ustálené latinské sousloví „In memoriam“, to souvisí s návraty židů z koncentračních táborů a jejich hledání blízkých příbuzných, kteří se domů již nevrátili a nemohli tak být pohřbeni v rodinné hrobce. Příklady můžeme vidět například na židovském hřbitově v Praze v Olšanech.

Staré náhrobky bývají obvykle z pískovce nebo z bílého mramoru a vyznačují se bohatými ornamenty. Novější žulové jehlanovité stély nebo komponované pomníky pak bývají zpracovány z mramoru. Odlišují se rovněž i náhrobky městské a vesnické, u kterých se často v horní části náhrobku objevují prvky lidového umění, například růže, srdíčka, či mušle. Všechny tyto symboly nesou skrytou informaci o zesnulém a to ať už se jedná se o rozmanité výjevy zobrazující například zvířata, květiny, symboly zaměstnání. Například v Mikulově, kde se nachází tzv. rabínský vršek, se často objevuje motiv žehnajících rukou. Ten je typický pro potomky nejváženějšího židovského rodu Kohenů, kteří bývali knězi v jeruzalémském chrámu. Tradičně požívali mezi věřícími židy výjimečné úcty. Platila pro ně i řada pravidel. Jedním z nich bylo, že nesměli přijít do blízkého styku s mrtvými, a proto jsou jejich hroby obvykle u zdí hřbitova nebo podél hřbitovních cestiček. Pro koheny jsou typická příjmení jako Kohen, Kohn, Kohnberg, Kagan, Cohen, Cohn nebo Kahn.

Na stélách se několikrát objevuje také konvička, která je symbolem levitů, druhého nejvýznamnějšího židovského rodu. Ve starověkém Jeruzalémě bývali chrámovými strážci a služebníky, kteří během bohoslužby pomáhali kněžím. K tomuto rituálu používali konve a misku, proto se tyto dva předměty staly jejich typickými symboly. Pro levity jsou charakteristická jména jako Levy, Lowy, Lewitt, ale i počeštělé jméno Levý.

Dalším mnohokrát vyobrazovaným motivem bývá tzv. koruna dobrého jména, znak moudrosti, hluboké znalosti tóry, která je připomínkou záslužného, tichého a obětavého života.

Symbol koruny na židovském hřbitově v Polné|foto: Teresa Babková

Na macevách se často objevují zvířecí motivy. Typickým příkladem je vyobrazení lva. Ten vypovídá jak o křestním jméně spojeného se jmény hebrejského původu Ariel, Juda, Arje, ale i s příjmením pohřbeného, například Löw, Löbl, Lejb aj. Má však i biblický význam. Náhrobky se lvem se ukrývají například na hřbitově v Praze Radlicích, Heřmanově Městci nebo v Chodové Plané. Stejným způsobem bývá zpodobněn vlk spojený se příjmením Wolf, Zeer. Tato zobrazení se dochovala například na Starém židovském hřbitově v Praze nebo v Novém Bydžově. Taktéž jelen je znázorňován na náhrobcích souvisejících s osobními jmény Naftali nebo příjmeními Hirsch a Cvi. Tak je to patrné u stél ze Švihova nebo Třešti. V Ivančicích, Lipníku nad Bečvou, Brandýse nad Labem se dochovaly náhrobky s vyobrazeními ptáků, jenž byly užívány pro mužské křestní jméno Jona, či s příjmením Vogel. V Roudnici nad Labem je možné si prohlédnout symboly ryb. Mužská jména pak bývají častěji spojována se zvířecími motivy a naopak rostlinné motivy se často pojí s ženskými hroby, které vypovídají o jméně na daném místě pochované. Například židovské jméno Šošana je spojováno s lilií, jména Rejzl, Rosa s růží, jméno Blimele pak s květinou. Tyto hroby se například nacházejí v Tovačově, Veselí na Moravě, nebo Libochovicích. Květy vyjadřují naději na budoucí vzkříšení a zároveň pomíjivost lidského bytí. Strom a palma (včetně ratolesti) jsou symbolem spravedlivého a ctnostného života.

Na starých židovských hřbitovech převažuje na kamenech hebrejština. Po josefínské reformě, spojené s přidělením trvalých jmen, začínají být častější nápisy v němčině. To je zřejmé právě u jmen Vogel, Fischer, Hirsch, Wolf a dalších. Také se na mladších náhrobcích z 19. století častěji kromě němčiny objevuje i čeština. Tyto skutečnosti jsou obzvláště patrné v oblastech, které patřily k smíšeným, často se jednalo o oblasti příhraniční, nebo o oblasti tzv. jazykových ostrovů. Česky psané rýmované verše se dochovaly například na židovském hřbitově v Jihlavě.

Při toulkách po židovských hřbitovech můžete také z piety položit kamínek nebo jinou neživou věc na jednu z ornamentálně zdobených stél. Věřící nosí přání zvaná Kvitlach.