Co nového přinesl pražský mezinárodní kongres o epilepsii?

„My jsme si vždy mysleli, že epilepsie mohou vznikat ze všeho možného, ale nikdy se nepředpokládalo, že by to mohl být vlastní imunitní systém, který se obrátí proti mozku, vlastní nervové tkáni a roznítí vznik jakési symptomatické epilepsie,“ uvádí Milan Brázdil, přednosta 1. neurologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.

O této autoimunitní epilepsii se mluví teprve několik let. „Proč to tak je, proč imunitní systém najednou začne napadat vlastního nositele, je pořád záhada, podobně jako třeba v oblasti roztroušené sklerózy.“

„Asi nejpodstatnější je skutečnost, že díky tomu, že víme o autoimunitních epilepsiích a víme na základě jakých protilátek vznikají, tak máme možnost je diagnostikovat. Dokonce máme už i účinné postupy léčby těchto autoimunitních epilepsií,“ tvrdí neurolog.

Nezralý mozek je náchylnější k epileptickým záchvatům

Další z českých přednášejících na kongresu byla Hana Kubová z Fyziologického ústavu Akademie věd. Ta se věnuje zkoumání vztahu mezi epileptickými záchvaty a nezralým mozkem.

„Je známo, že nezralý mozek produkuje epileptické záchvaty ochotněji, z mnoha důvodů,“ vysvětluje odbornice.

U nezralého mozku, například dětského, lze záchvat vyvolat mnohem snadněji, a to často i působením faktorů, které u dospělého záchvat nevyvolají.

„Třeba fibrilní křečí, kdy zvýšená teplota v důsledku horečného onemocnění nebo infekce vede u citlivých jedinců ke vzniku epileptického záchvatu, ale ten nemusí ve všech případech nutně souviset se vznikem epilepsie,“ upozorňuje Kubová.

Kubová: „Určitě dochází k velkému rozmachu nových technologií pro diagnózu epilepsie. Problém vidím v oblasti vývoje nových léků. Je to oblast velmi finančně náročná a málo úspěšná.
Brázdil: „I když opravdu v tomto okamžiku není za dveřmi zásadní změna v diagnostice nebo léčbě epilepsie, tak výzkum je velmi intenzivní a neustále přichází s malými úspěšnými krůčky. Jsem určitě optimista.“

Podle ní je mozek velice plastický orgán a řada změn v něm probíhá po celý život.

Jak účinné je operativní řešení u epilepsií? Pokud jsou lékaři schopni záchvaty dostat pod úplnou kontrolu režimovými opatřeními a léky, operace není nutná.

„V okamžiku, kdy se to nedaří, a to je bohužel asi u třetiny pacientů, kteří trpí farmakorezistentní epilepsií, tak potom nezbývá než posoudit, jestli dotyčný není vhodným kandidátem pro léčbu operačně,“ říká Brázdil.

V ideálním případě jsou lékaři schopni určit v mozku epileptické ložisko. „A pokud se dá chirurgicky odstranit, tak jej odstraníme. V tom okamžiku má pacient velkou šanci, že se nejen zbaví záchvatů, ale dojde i k vyléčení.“

Ne vždy je ale ložisko nemoci přesně ohraničené, někdy jich je více. „Někdy se také ložisko nachází v té části mozku, která je důležitá pro některou důležitou jako je paměť nebo hybnost. V takových případech není možné epileptické ložisko z mozku vyjmout, protože bychom poškodili pacienta,“ shrnuje Milan Brázdil.