Daniel Veselý: Zimní olympijské hry jako vítaná reflexe korejské krize
Zimní olympiáda v jihokorejském Pchjongčchangu je skvělou příležitostí k reflexi palčivých otázek obestírajících dění na Korejském poloostrově.
Přestože nepřátelství mezi oběma Koreami během uplynulých měsíců znatelně polevilo, může jít pouze o dočasnou úlevu, přičemž dlouhodobá regionální tenze patrně jen tak neodezní. Navzdory této skepsi jsme svědky nečekaných událostí, a to jak účasti severokorejských sportovců na zimní olympiádě v Jižní Koreji, tak přelomové návštěvy severokorejské delegace na zahajovacím ceremoniálu olympijských her.
Do Jižní Koreje dorazil Kim Jong-nam, který vykonává ceremoniální úřad hlavy státu, a také sestra severokorejského vůdce Kim Jo-čong. Ta je od konce korejské války vůbec prvním členem vládnoucího rodinného klanu, který překročil 38. rovnoběžku. Symbolické tání dekády trvajícího nepřátelství taktéž ilustruje pochod severokorejských a jihokorejských sportovců pod jednou vlajkou na zahajovacím ceremoniálu.
Předčasný optimismus?
Nezaujatý pozorovatel se patrně neubrání pocitu, že tyto optimistické kroky představují příjemnou předehru plodných diplomatických rozhovorů mezi nesmyslně rozdělenými Koreami. Avšak ve hře je vícero faktorů a některé z nich spíše potvrzují skeptický pohled na věc.
Olympijské hry jsou vítanou příležitostí pro dočasný klid zbraní, kdy se nešetří vstřícnými gesty. Nicméně kritické hlasy namítají, že Pchjongjang olympiádu zneužívá k propagandistickým účelům, jen aby světu ukázal svou přívětivou tvář a dosáhl zmírnění sankcí.
Kimův režim přitom loni provedl šestou jadernou zkoušku a také otestoval mezikontinentální balistickou střelu, která podle Pchjongjangu může zasáhnout území Spojených států. K tomu připočtěme vyhrocenou válku slov mezi Kim Čong-unem a Donaldem Trumpem, již umocňuje nevypočitatelnost a horkokrevnost obou lídrů.
Ani v Jižní Koreji nepanuje politická shoda, když přijde řeč na Kimovu „olivovou ratolest“. Jestliže prezident Mun Če-in olympiádu vnímá jako vzácnou příležitost k prosazení trvalého míru na Korejském poloostrově a zvažuje Kimovu nabídku k návštěvě Pchjongjangu, hlavní opoziční strana naopak vládu kvůli námluvám s údajně lstivým Kimem ostře kritizuje. Také další významný regionální hráč – Japonsko - sleduje počínání Pchjongjangu se značnou nedůvěrou.
Politika přímého dialogu a maximálního tlaku
Podle jihokorejského prezidenta je klíčem k řešení korejské krize konstruktivní dialog mezi USA a KLDR, což v tuto chvíli nevypadá příliš nadějně. Americký viceprezident Mike Pence během návštěvy Jižní Koreje sice uvedl, že Bílý dům je ochoten s Pchjongjangem navázat přímé rozhovory, ale zároveň chce na Kima vyvíjet maximální tlak, neboť dál trvá na úplné denuklearizaci Severní Koreje.
Není také žádným tajemstvím, že Trumpova vláda nevylučuje preventivní úder na severokorejská jaderná zařízení, aby předešla možnému útoku na Spojené státy. Leč tento plán nepočítá se dvěma zásadními riziky. Potenciální americký útok by jednak vyprovokoval masivní severokorejskou odvetu proti Jižní Koreji a Japonsku a jednak by stěží došlo ke zničení podzemních jaderných zařízení.
I když Trumpův kabinet v zahraničí až příliš často sází na demonstraci vojenské síly, je jistě předčasné hovořit o blížícím se americkém útoku proti KLDR, neboť i v Bílém domě existují hlasy vybízející k dialogu. Zimní olympiáda je proto skvělou příležitostí k tomu, aby převládl rozum nad ukvapenými reakcemi.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
