Díky hmatovým rukavicím si mohou nevidomí slavná umělecká díla doslova osahat

24. březen 2018

V Anežském klášteře v Praze vrcholí unikátní výstava nazvaná Touching Masterpieces. Nevidomí si na ní můžou pomocí hmatových rukavic vůbec poprvé sáhnout na světoznámé sochy ve virtuální realitě.

Rachel Skleničková má nasazené hmatové rukavice. Z každé ruky jí vede drát, kterým je zařízení propojené s počítačem a vůbec poprvé ve svém životě si „prohlíží“ sochu Venuše Mélské.

„Když se dotknu jen jednou rukou, můžu se soustředit i na malé detaily. Můžu jít po povrchu. A teď jsem rozpoznala tvar! Konečně, to je úžasné,“ komentuje své dojmy nevidomá dívka. „Cítím tvar její tváře a tady někde by měla být ústa…“

Čtěte také

Kouzelné rukavice

Důležitou součástí technologie hmatových rukavic je tracker, plastový „popelník“ připevněný páskem na zápěstí. Speciální kamery snímají jeho polohu a počítač pak vyhodnocuje, jestli se Rachel zrovna dotýká 3D modelu sochy.


Na projektu haptických rukavic, které pomocí vibrací a 3D modelu zprostředkovávají nevidomým ojedinělý zážitek z umění, spolupracovala česká agentura Geometry Global, nadace Leontinka a španělská společnost NeuroDigital.

„Do rukavic jsme nainstalovali naše multifrekvenční aktuátory, tedy zařízení, díky kterým můžeme zprostředkovat pocit doteku pomocí vibrací,“ vysvětluje mi Luis Castillo z firmy NeuroDigital, která haptické rukavice vytvořila původně pro herní použití.

Každá rukavice Avatar VR má v sobě řadu deseti vibračních dotykových bodů – aktuátorů. Když počítač z polohy trackeru na Racheline zápěstí vyhodnotí, že se ve virtuální realitě dotkla sochy, vyšle do aktuátorů signál. Nevidomí tak můžou vnímat i velmi jemné detaily.

Vibrace s velkým rozlišením

„Když se dotýkají 3D modelu sochy, cítí primárně jeho hranice. To je velmi důležité, aby si představili, že před nimi něco stojí,“ zdůrazňuje Luis Castillo.

.Díky multifrekvenční technologii pak můžou nevidomí vnímat i jednotlivé tvary, a to včetně drobnějších částí jako jsou oči nebo uši sochy, detailů rtů a taky rozdílů mezi jednotlivými materiály

Ráchel Skleničková

„Jsou to vibrace s velkým rozlišením,“ shrnuje Luis princip fungování hmatových rukavic do jediné věty.

Napadá mne, co se stane, když se nebudeme dotýkat jen povrchu 3D modelu, ale vnoříme ruku dovnitř sochy. V takovém případě podle Luise vibrace ustanou.

Rukavice zprostředkovávají vjem z tvaru předmětu, za hranicemi modelu mozek sám rozliší, že je třeba se vrátit k povrchu.

Osahat si katedrálu

Pro nevidomé, kteří si chtějí haptické rukavice vyzkoušet poprvé, má Louis s kolegy připravený tréninkový mód, ve kterém si nejdřív osahají základní geometrická tělesa. Rachel ale začala rovnou se sochou Venuše.

Čím déle má rukavice nasazené, tím více se s nimi sžívá. A po deseti minutách už dokáže poznat téměř jakoukoliv část sochy.

Nová technologie by v budoucnu mohla umožnit nevidomým „osahat“ si artefakty a umělecká díla v muzeích a galeriích. Rachel by si ovšem prý raději s pomocí haptických rukavic prohlédla něco jiného.

Čtěte také

„Začala jsem snít o modelech velkých budov, na jejichž obrysy si nemůžeme sáhnout. A úplně jsem si představila, jak si takhle ohmatám nějakou katedrálu,“ naznačuje vývojářům možný další směr jejich práce Rachel Skleničková.

autor: vok
Spustit audio