Dno propasti a projížďku lodí po podzemní řece zažijete jen v Punkevních jeskyních

1. srpen 2015

Dnes jsou Punkevní jeskyně nejnavštěvovanějšími v naší zemi. Po svém objevení a zpřístupnění dokonce inspirovaly další moravské obce k jeskynním průzkumům.


Příspěvky v Meteoru 1. 8. 2015
00:58 Putování po jeskyních: Punkevní jeskyně
30:58 Co nám čistí plíce
37:37 Atom a alchymisté
44:32 Velký podmořský souboj
47:10 S neandrtálcem opatrně aneb Co jsme se učili ve škole, a už to není pravda


Voda přichází a odchází

Mezi speciality Punkevních jeskyní patří plavba po podzemní řece v závěru prohlídky. Řeka mimochodem návštěvnický „provoz“ už nejednou narušila. Svědčí o tom čáry s letopočty, které označují, kam sahala voda při velkých povodních v letech 1917, 1938 a 2006. My lidé sice zaplavenou jeskyni vnímáme jako pohromu, v krasové oblasti je to ale docela obyčejný jev, jak říká geolog a speleolog Jaroslav Hromas.

„To, co se kolem nás děje, to je jenom malým zlomkem, pár vteřinkami v geologických hodinách vývoje jeskyní. Je to naprosto přirozený proces.“

V naší geologické chvilce si také můžeme prohlížet pozoruhodnou dvojici krápníků přezdívanou Romeo a Julie: mezi stalaktitem a stalagmitem zůstává jen malá mezírka a v krátké době by mohly srůst – jen kdyby shora stékala voda, která přináší materiál. Jenže kvůli změnám geologických poměrů v jeskyni jsou v současnosti oba krápníky na suchu a nepřirůstají. Není vyloučeno, že se někdy přívod vody obnoví. Pak by si průvodci museli vymyslet jinou pohádku.

Řícení stropů boří i tvoří

Změnu prodělala i cesta z jeskyní na dno propasti Macochy: současná uměle vyražená chodba nahradila tu původní, kterou jeskyňáři v roce 1979 z bezpečnostních důvodů zasypali.

„Chodba totiž sledovala geologický zlom. Její strop přecházel do vysokých puklin, kam se ani nedalo dosvítit, natož vylézt. Tamodtud se občas uvolňovaly velké kameny nebo sjížděly i skalní bloky. Usoudilo se, že ani pevná důlní výztuž by nezajistila absolutní bezpečnost návštěvníků,“ vysvětluje dr. Hromas.

Na místě dnešní Macochy se zřejmě kdysi nacházel ohromný jeskynní dóm a na povrchu nad ním se utvořil hluboký závrt, kterým pravděpodobně do podzemí proudil vodní tok. Místem prochází zlom (Macošský) a vápence po jeho okrajích jsou narušené. Stropy dómu pak postupně opadávaly, až se propast prořítila docela.

„Předpokládá se, že to bylo v předposlední době ledové, před 120 až 150 tisíci lety,“ pokračuje Jaroslav Hromas, „návštěvy procházejí podobně vysokým dómem, kterému říkáme Reichenbachův. Předpokládáme, že jednou v geologické budoucnosti se i jeho strop prořítí.“

Macocha byla ve starém nářečí opravdu macecha

Název Macocha prý propasti dali obyvatelé nedalekých Vilémovic podle macechy, která do ní chtěla shodit svého nevlastního synka. Ten se však během pádu zachytil, vesničané ho našli a macechu za trest shodili až na dno. Příběh se vyskytuje v různých literárních zpracováních a má zřejmě pravdivý základ. Našli bychom jej už ve spise řeholníka Martina Alexandra Vixia z roku 1663.

„Propast má úžasně magickou přitažlivost. Bohužel pro některé slabší povahy je přitažlivost osudná,“ připomíná Jaroslav Hromas smutnější stránky historie Macochy, „před objevením Punkevních jeskyní byla ve Vilémovicích dokonce živnost vynašečů nebožtíků z Macochy.“

Lodní podzemní dráha

Na dně Macochy návštěvníci nasedají do lodí, protože poslední část prohlídky vede po řece Punkvě. Zatopené prostory najdeme i v mnoha jiných jeskyních, ale jen v Punkevních je propojuje výjimečné vodní dílo. Jeho duchovním otcem byl profesor Karel Absolon, objevitel jeskyní.

„Na podzemním toku jsou chodby, které jsou naprosto volné. Jejich stropy jsou vysoko nad hladinou. Jsou tu ale i místa, kde stropy jdou hluboko pod hladinu, takzvané sifony. Nejhlubším byl Zlý sifon, kde strop šel ke čtyřiceti metrům pod hladinu. Absolon musel nechat místy sestřelovat stropy těchto sifonů, aby udělal volnou cestu. Nad Zlým sifonem protéká Punkva dokonce tunelem a návštěvník si toho ani nevšimne,“ vypráví Jaroslav Hromas.

A aby byla hladina Punkvy stabilní pro lodní provoz i objevitelské cesty, nestačilo jen vyrovnat stropy: „Nechal navíc vyrazit z Punkevních jeskyní čtyři sta metrů dlouhou odvodňovací štolu, která odvádí část vody z podzemí. Pomáhá nám tak udržovat hladinu v průběhu roku pro normální lodní provoz.“

Zpřístupňovací zásahy a chování návštěvníků poznamenají výzdobu každé jeskyně. Když však někde uvidíte ulámané krápníky, ne vždy je to vina lidí. Tenká stalaktitová brčka se ulamují i vlastní vahou, když dosáhnou určité délky. Tak tomu možná bylo i v Masarykově dómu, jehož výzdobu starší pamětníci popisují jako mnohem bohatší než dnes.

Kde pramení podzemní řeka

Pro samotnou řeku Punkvu nejsou Punkevní jeskyně první, kterými její voda protéká. Vytéká z Nové amatérské jeskyně, kde vzniká soutokem Sloupského potoka ze Sloupsko-Šošůvských jeskyní a Bílé vody z Nové rasovny. Na světlo se poprvé dostane v Macošských jezírkách a poté, co proteče Punkevními jeskyněmi, vyvěrá do Pustého žlebu.

Jestliže se budou jeskyňáři o říčku starat, svezou se prohlídkovou trasou ještě mnohé generace návštěvníků. V delší geologické budoucnosti ale nic netrvá věčně, dodává Jaroslav Hromas: „Za pár set tisíc let nebo více si Punkva zcela jistě vápenci najde jinou cestu. Novou, nebo staronovou, to už se v Moravském krasu stalo na více místech.“

autoři: Petr Sobotka , mas
Spustit audio