Do křížku se zákonem vás můžou dostat emotikony, Snapchat i roboti

Před několika dny se holandská policie vydala zadržet Jeffryho van der Goota za to, že na Twitter napsal: „Vážně mám chuť zabít nějaké lidi.“ Nicméně když ho vyslýchali, zjistili, že výhružná slova nenapsal na Twitter sám van der Goot. Jeho twitterový účet spravoval bot, který tweetoval zprávy sestavené z náhodných slov. Policii nakonec toto vysvětlení upokojilo a pouze van der Goota požádala, aby twitterového bota smazal.

Horší vyústění pravděpodobně čeká pensylvánského teenagera Maxwella Mariona Mortona, který čelí obvinění z vraždy. Jeho zatčení vyvolala pouhá fotka poslaná přes Snapchat. Morton si asi naivně připadal v bezpečí, snapchatové zprávy mají totiž po několika vteřinách zmizet. To jde ale velmi jednoduše obejít už jenom tím, že si příjemce vaší zprávy udělá print screen fotky. Co obsahovala zpráva, které teď asi Morton lituje? Selfie s jeho údajnou obětí, v ten moment již mrtvým spolužákem Ryanem Manganem.

I just got visited by the police because of a death threat my Twitter bot made.

— j van der wonderlamp (@jvdgoot) 11. Únor 2015

Kvůli několika pixelům se do křížku se zákonem dostal i sedmnáctiletý Osiris Aristy z Brooklynu. Tomu zaklepala policie na dveře tři dny potom, co na Facebook nahrál fotku s komentářem tvořeným mimo jiné třemi emotikony: dvěma pistolkami mířícími na smajlík ve tvaru hlavy policisty. Podle právníků zabývajících se Aristyovým případem stačily emotikony na zadržení, ale u soudu stačit nebudou. Zároveň jsou však zneklidněni snadnou zneužitelností takovýchto postupů pro policejní zastrašování. Přes názor právníků na emotikony se však Aristy pravděpodobně trestu nevyhne. Při jeho zatčení totiž policie v bytě nalezla 25 gramů marihuany a nezákonně držený revolver.

Justine Sacco, která si v létě 2013 krátila čas na newyorském letišti tweetováním, se sice nedostala do problémů s policií, její případ je ale odstrašujícím příkladem toho, jak vám vaše aktivita na sociálních sítích může zničit život. „Letím do Afriky. Doufám, že nechytnu AIDS. Dělám si srandu. Jsem přece běloška,“ zatweetovala Sacco svým 170 followerům. Co netušila, bylo, že si její tweet najde cestu na bulvární server Valleywag a stane se virální senzací. Ještě než přistála, už její tweet odsuzovala půlka planety. Marně pak vysvětlovala, že terčem jejího tweetu nebyli trpící Afričané a že její neobratná satira měla směřovat na přehlíživost západní společnosti vůči problémům třetího světa. Kontext se do 140 znaků nevešel a Sacco už kvůli nešťastnému tweetu přišla o nejednu práci.

Do České republiky zdá se ještě tento vývoj zdaleka nedošel. V cestě za zvyšujícími se třecími plochami mezi řadovými občany a zákonem však nemusíte překračovat Atlantik. Podle loňského prohlášení britského policejního ředitele Alexe Marshalla se až polovina stížností, které britští policisté přijímají, týká online aktivit.

To, že policie bere virtuální prostor velmi vážně, se může zdát na první pohled jako pozitivní věc. Všechny zmíněné případy – tedy kromě poměrně přímočaré selfie Maxwella Mortona – poukazují na nevyřešený problém kontextu a do jisté míry i svobody slova na sociálních sítích. Bez řádné debaty by se tak z internetu, kdysi přirovnávaného k Divokému západu, mohla stát orwellovská noční můra. A jak ukazuje příklad Justine Sacco, nejen kvůli nekontrolované policejní moci.