Dobře utajená úroda „mayských Pompejí“

Na sklonku 6. století n.l. zasypala mayskou vesnici Cerén několikametrová vrstva sopečného popela. Pod ní se dochovala víceméně nenarušená „momentka“ ze života mayských rolníků. Tyto „středoamerické Pompeje“ byly objeveny náhodou při pozemních pracích v roce 1976. Dnes je lokalita v salvadorském údolí Zapotitan zařazena do Světového dědictví UNESCO jako Joya de Cerén.

Tým amerických a salvadorských vědců pod vedením Davida Lenze z University of Cincinnati nedávno referoval o nejnovějších objevech z Cerénu na 78. výročním zasedání Society of American Archaeology konaném v havajském Honolulu.

Pod vrstvou popela se dochovaly i předměty a materiály, které se jinak v tropickém klimatu rychle rozkládají a mizejí beze stopy. Lenze jako paleobotanika zajímají především zbytky rostlin.

„V Cerénu nacházíme četné pozůstatky zemědělských plodin. Nejen že jsou velmi dobře zachovalé, ale dokonce leží na místě, kde rostly nebo kde je zanechal člověk před více než tisícem roků. A to je zcela mimořádné,“ konstatoval Lenz ve své přednášce. „V Cerénu nacházíme věci, které jsme v mayských sídlech nikdy předtím nenašli, protože se nedochovaly.“

Mayské "Pompeje" Joya de Cerén|foto: Creative Commons Attribution 3.0 Unported, Mariordo

Velkým překvapením byl objev zbytků po pěstování rostliny z rodu Xanthosoma, která je známá také jako malanga a patří do příbuzenstva mnohem známějšího tara. Dnes se Xanthosoma ve Střední Americe pěstuje. O tom, že ji na svých políčcích sklízeli už staří Mayové, neměli vědci až do objevu v Cerénu nejmenší tušení. Podobné překvapení přinesl i objev manioku na cerénských políčcích. Také po jeho pěstování nezůstaly mimo Cerén žádné stopy a vědci neměli hmatatelný důkaz, že Mayové tuto plodinu znali.

V Cerénu se podařilo objevit domácí kuchyni včetně zahrádky a ovocného sadu, kde dávní obyvatelé Cerénu pěstovali to, co si pak vařili k jídlu. V jediném domě tu bylo nalezeno asi sedmdesát keramických nádob na skladování potravin, jako jsou boby, papriky nebo kukuřice. Tak vysoký počet nádob vědce doslova šokoval.

Mayské "Pompeje" Joya de Cerén|foto: Creative Commons Attribution 3.0 Unported, Mariordo

„Je to jako kdybyste v dnešní běžné domácnosti našli šest či sedm čajových servisů,“ přibližuje neobvyklost nálezu David Lenz.

Na základě Lenzova výzkumu v Cerénu vzniká zcela odlišný obrázek mayského zemědělství, než na jaký jsme byli zvyklí. Vědci předpokládali, že Mayové hospodařili velmi extenzivně. Vykáceli prales, spálili dřevní hmotu a na takhle získané půdě pak několik let pěstovali zemědělské plodiny. Půda se rychle vyčerpala, a tak se museli vesničané přesunout dále do pralesa a znovu kácet a pálit. V Cerénu však žili tamější zemědělci dlouhodobě usedle na jednom místě a věnovali se velice intenzivnímu zemědělství. V každém případě byli s to zajistit obživu pro velmi početnou populaci. Hustota mayského osídlení na mnoha místech převyšovala hustotu v současné krajině.