Drahé promyšlené nic v interiéru snesu, na talíři ale rozhodně ne, říká Pavel Maurer

9. září 2017
Glosa Pavla Maurera

Často přemýšlím o interiéru restaurací. Mnohé napoví. Vkus, kýč, nadutost, snobismus, domáckost i hloupost. Když hodnotím celkový zážitek z návštěvy, je samozřejmě nejpodstatnější jídlo. Do restaurace přece chodíme proto, abychom si dali něco dobrého a ne abychom obdivovali portréty pana domácího ve zlatých rámech nebo ulítlý design pološíleného interiérového architekta.

Vzpomínám si na jeden podnik v Neapoli, kde jsem ani nevěděl, jestli jsem omylem nevkročil k nim domů do kuchyně, ložnice a zároveň špajzky. Nic než sporák, umakart, kachličky, nejlacinější židle na světě, pár stolů a dvě matróny při těle, které čarovaly s pánvičkami a hrnci. Interiér za 5 mínus, ovšem jídlo, to nebyl okresní přebor, ale mistrovství světa, na něž nikdy nezapomenu.

Interiér tedy z hlediska kulinárního není úplně nejpodstatnější. Řekl bych, že je, hned po kvalitě jídla a obsluhy v mém vnímání až na třetím místě. Ovšem měl by mít vždy nějaký vnitřní smysl a důvod.

Když jdu do dělnické hospůdky na guláš se šesti, spokojím se s jednoduchými a účelovými prvky, nechci ani nečekám žádnou velkou kreativitu. Stříbrné příbory by asi působily jako pěst na oko a jídelní lístek může být klidně napsán křídou na tabuli. Když jdu naopak do dnes tolik trendového a žádaného bistra, frčí tam poškrábané stěny, omítka opadává, nábytek je z bazaru, nápoje se podávají v bývalých zavařovačkách a příbory jsou každý pes jiná ves. Všichni se tu tváří a možná i cítí uvolněně. Jídlo je jednoduché, často vegetariánské, alternativní, polévka z várnic. Potkáte tu studenty, dredaře i kravaťáky. Interiér je naprosto přirozenou součástí tohoto typu bister a dokonce i personál se interiéru často podobá, skoro s ním někdy i splývá.

A pak přichází vrchol - tedy restaurace tzv. vysoké gastronomie, kde je do interiéru hodně investováno. Někdy je to dost vidět a někdy vůbec ne! Můžete sedět na sedačkách Ferrari, toalety jsou jako trumpety, stolujete v přítomnosti originálů od Picassa, kolem vašich nohou proudí umělý potůček s rybami, nebo máte úchvatný výhled na město a ťukáte si křišťálovými sklenkami.

A nebo naopak vejdete do absolutního minimalismu, kde vás vůbec nic neznervózňuje, nic neruší kulinární zážitek, kolem vás je jen drahé promyšlené nic. Nejhorší ze všeho ovšem ale je, když se nacházíte v tak drahých a vychytaných interiérech a na talíři vám přinesou zoufalství, bídu a beznaděj. Samozřejmě - za horentní sumu. V takovém případě se přestávám kochat vnitřní architekturou, je mi fuk na čem sedím a minimalismus ať si nechají na zdech a neservírují mi jej na talíř.

Tudy cesta opravdu nevede! Dobře vymyšlený interiér může umocnit můj gastronomický zážitek, nikdy mi však nenahradí zklamání nad špatným jídlem. Kvůli tomu jsem do restaurace rozhodně nepřišel.

autor: Pavel Maurer
Spustit audio