Dvě sportovní legendy, dvě skokanské generace. „Dřív nám stačil kulich a dřevěné lyže,“ vzpomíná Dalibor Motejlek

„Dnes mají skokani vyrytou stopu, kterou jim vyjede fréza. My si ji dřív museli vyjíždět sami, jezdili jsme po povrchu. Stopa nebyla tak hluboká, držet se jí proto bylo velmi obtížné,“ vzpomíná někdejší skokanský reprezentant – s tím, že pády dřív rozhodně nebyly ničím výjimečným.

To, že se doba změnila, potvrzuje i Jan Mazoch. „Dřívější skokani na lyžích, to byli blázni!“ říká muž, jehož kariéru i strašlivý pád v Zakopaném si dodnes pamatuje celý svět. „Největší riziko u skoků na lyžích je při přechodu z odrazové hrany do letové pozice, kdy skokan ještě není stoprocentně srovnaný. Tam vznikají nejhorší pády,“ zdůrazňuje.

I dnes, tedy v době, která sází na bezpečnost a kvalitní vybavení, tak podle něj jsou skoky na lyžích skutečný adrenalin. „Učil jsem teď například kamaráda skákat na lyžích na nejmenším můstku. S hrůzou si uvědomil, že když se pustí, nemá možnost zastavit ani udělat oblouček,“ popisuje Jan Mazoch.

Helma mu zachránila život

Dalibor Motejlek i Jan Mazoch jsou nejen dvěma z nejslavnějších skokanů naší historie, ale i představiteli dvou různých skokanských epoch. A třeba zrovna Jan Mazoch má obrovské štěstí, že se nenarodil o pár let dřív. Kdyby totiž takový pád jako v polském Zakopaném zažil v dobách, kdy ještě skokani nenosili helmu, už by na tomhle světě nebyl.

„Helma mi zachránila život,“ přiznává. „Dřívější skoky na lyžích ale byly veliká podívaná, dnešní skoky jsou více propočítané, a to včetně povětrnostních podmínek. Zásadně se změnila i technika,“ popisuje Jan Mazoch.